Recenze: První život - Gena Showalter

Říše bojují o lidské duše, rodiče posílají neposlušné děti do ústavu proslulého hrubým násilím, lidé si musí zvolit, kde chtějí žít svůj druhý život. Dvě možnosti, jedna volba, která nejde vrátit. Vítejte ve světě Tenley Lockwoodové!

Život na Zemi je pouhá zkouška, opravdový život začíná po smrti. Každý člověk si musí vybrat jednu říši, ve které bude žít, až umře.  Myriad znamená život ve tmě. Slibuje celou řadu výhod, bohatství, kariéru a osobní prospěch. Troika je světlo, řád a rodina. Cení si pravdu a odpuštění. Většina lidí, už dávno ví, kde stráví svůj druhý život. Jsou však i takoví, kteří se doposud nemohou rozhodnout. Říká se jim nezapsaní.  K těm patří také hlavní hrdinka knihy Tenley, přezdívaná Desítka.  Nechtěla přijmout fakt, že první život nic neznamená. Nedovolila rodičům, aby rozhodovali o tom, kde bude žít po smrti. Chtěla jít svou vlastní cestou, za hlasem svého srdce a rozhodnout se správně. Pro její rodiče to bylo nepochopitelné. Měli smlouvu s Myriadem, a pokud se jejich dcera v této říši nezapíše, přijdou o všechno. Touha po penězích zvítězila nad láskou k Tenley. Poslali dívku to Prynnu – ústavu, kde jí pomohou si uvědomit, co je pro ni nejlepší, tedy přinutí ji zapsat se k Myriadu. Ředitel ústavu Vans miluje násilí a nebojí se použít ty nejkrutější donucovací prostředky. Hlídači mají povoleno děti týrat hlady, ponižovat a mučit…

Ulice Nezájem

Zemřel, abys ty mohl žít!

Vysněné volno, vůně beránka, hodně jídla. Konečně si můžeme sednout v teple domova a odpočinout. On nemohl. Nikdy si neudělal volno. Protože pořád myslel na nás. Uzdravoval, staral se o nás a NIKDY NEŘEKL NE!Tak proč my si na něho ani nevzpomeneme? Proč zapomínáme na pravou podstatu Velikonoc?

Možná, že to nevíš, možná ti to nikdo neřekl. Možná jsi o Velikonocích sám, trápíš se a myslíš, že svět je nespravedlivý. Pamatuj! Nikdy nejsi sám. On je pořád s tebou. Jmenuje se Ježíš a MILUJE TĚ. Z té veliké lásky byl ochoten za tebe zemřít. Mučili ho, bili, bylo jim jedno, že už nemá sílu, že je unavený a skrvácený. Vzali velké hřebíky a přitloukli ho na kříž!

Ježíš umřel, aby ty i já jsme mohli žít. Vzal na sebe všechno zlo a všechen hřích. Svoji krví smyl to, za co se tolik stydíš. Víš, že děláš špatné věci. Víš, že hřešíš. Nejsi dokonalý. Je tu ale někdo, kdo dokonalý je. Někdo, kdo nepočítá tvé chyby, protože Tě miluje! Měl jsi zemřít. Měl jsi trpět stejně jako On. Jeho láska tě však osvobodila. Už se nemusíš bát. Ježíš zemřel, aby ty jsi mohl mít život věčný !

Možná v Něho nevěříš, možná pro tebe nic neznamená. Ty ale pro Něho znamenáš hodně!! Každý den na Tebe čeká. Čeká, aby tě mohl obejmout, aby ti mohl říct, jak moc tě miluje. On tě zná a bude znát, přestože ty nechceš znát Jeho.

Můžeš Ho odmítnout, ale než to uděláš, odpověz si na otázku : Jsi hoden odpuštění a lásky? To, co jsi udělal nebylo správné a ty to víš. Přesto ti Bůh skrze Ježíše Krista chce odpustit. Chce tě zbavit té tíhy. Opravdu mu to nechceš dovolit?

Vzpomeň si o Velikonocích, co pro tebe Ježíš udělal. Neříkej sám sobě, že mu nechceš dát šanci. Raději popřemýšlej o tom, proč tomu tak je. Proč nechceš svěřit svůj život někomu, kdo byl ochoten za tebe zemřít?

Když vám Bůh dá skvělého muže...

Drazí čtenáři,

stalo se vám někdy, že jste se o něco modlili, ale Bůh vás neposlouchal? Toužili jste někdy po něčem, ale On vám to nesplnil?
Říká se, že Bůh je dobrý, že Bůh vyslyší naše modlitby...Ale není to pravda! Dovolte mi, abych vám dnes vyprávěla o lásce, zlomeném srdci a Bohu, který přihlížel mému  neštěstí. 

Před lety jsem byla mladá středoškolačka, naivně zamilovaná do kluka ze staršího ročníku. Byli jsme kamarádi, ale myslím, že jsme oba chtěli něco víc. Tak to alespoň vypadalo. Modlila jsem se k Bohu, a On mi dovolil trávit s tím klukem čas, prožít výjimečné okamžiky, každý den mi dával naději, že by z toho mohlo něco být. Modlila jsem se a modlila. Dva roky. Celé dva roky Bůh přihlížel mému neštěstí. Díval se, jak se trápím a mlčel.  

Recenze: Nejbohatší poustevník - Doughlas Batchelor, Marylin Tooker

Máte někdy pocit, že vás Bůh opustil, že nic nemá smysl? Ztratili jste se na stezce vlastního života nebo jste změnili směr a vydali se úplně špatnou cestou? Máte pocit, že jste k ničemu, nic jste nedokázali, jste sami a nemáte pro co žít? Nebojte se, jen věřte! Bůh není účetní, nezapisuje si všechny vaše chyby, nedívá se na vás skrze všechno zlo, které jste napáchali. Bůh je milující otec, volá vás a čeká s otevřenou náručí.

Stále tomu nemůžete uvěřit? Mám pro vás tedy krásné svědectví v knize Nejbohatší poustevník, která vypráví skutečný životní příběh Dougha Batchelora. V 16 letech mohl mít všechno, co si jen lze za peníze koupit. Přesto se nikdy necítil šťastný. Špatně se učil, často musel měnit školu. Byl náctiletým chlapcem, když si uvědomil, že nemá pro co žít. Měl rodinu, ale přesto byl sám, cítil se opuštěný, utlačovaný, k ničemu. Bral drogy, kradl, byl ve vězení. Přemýšlel o sebevraždě. Jednoho dne udělal radikální rozhodnutí a utekl od civilizace. Své útočiště našel v horách v Kalifornii. Teprve tam se začal cítit volně. Žil jako poustevník a nechybělo mu nic. Jednoho dne ze zvědavosti otevřel starou zaprášenou knihu, kterou kdosi nechal v jeskyni. Byla to Bible...od toho dne se v jeho životě začaly dít neuvěřitelné věci...

Moje malé zmrtvýchvstání

Je sobota dopoledne a já s překvapením zjišťuji, že to opravdu chci. Moje srdce tluče, prsty nedočkavě tančí po klávesnici a na monitoru se objevují první řádky. Píšu a je to jako sen. Vracím se v čase do listopadu, kdy jsem napsala poslední článek na tomto blogu. Psaní je moje vášeň, moje malá radost, na kterou bohužel mám hrozně málo času. Ptáte se proč dnes? Proč jsem si vybrala to kouzelné datum 3.3 abych napsala článek o svém zmrtvýchvstání? Ačkoliv jsem to neplánovala, možná mi symbolika toho čísla přinese štěstí. 

• Trojka znamená počátek, průběh a závěr, zrození. Odpovídá indoevropskému třídění času na minulost, přítomnost
  a budoucnost. Tímto bych vám chtěla říct, že můj blog byl, je a BUDE! Vím, že poslední dobou jsem trpěla totální blogovou prokrastinaci, místo psaní jsem se věnovala práci, škole, zkouškám, rodině, rekonstrukci bytu a jiným věcem, kvůli kterým jsem svůj blog zanedbávala, ale to se teď změní! ( Upozornění! Když Anie říká, že něco změní tak jí to většinou vydrží tak týden...ale naděje tu je přeci vždycky)
• Trojka označuje rodinu - otce, matku a dítě. Přiznám se, že zatím neplánuji být matkou, ale přeci jen něco se v mém životě změnilo, ale o tom podrobněji napíšu v jednom z článků ;)  Každopádně se můžete těšit na pokračování seriálu Mluvit, ptát se milovat, ale to není všechno! Chystám pro vás ještě další dva seriálová překvapení. Jste zvědaví, buďte trpěliví, v pravou chvíli se všechno dozvíte ;)
• Trojka symbolizuje také úžasnou Svatou Trojici, o které samozřejmě taky budu hodně psát! Chtěla bych společně s Vámi číst Písmo a připravit pro Vás vždy nějaké krátké zamyšlení.

Abych to shrnula, čekají vás články o vztazích, rodině, lásce, Bohu ale také oblíbené recenze, hudební články apod. Musíte mě omluvit, ale úplně jsem zrušila můj starý blog, a jelikož jsem v něm měla velký kus sebe, chci velkou část článků přestěhovat sem. To znamená, že opravdu se můžete těšit na to, že opět to tu bude žít, ale jelikož toho času mám málo počítejte s tím, že na jeden nový článek tu budou tři staré. Nedá se nic dělat, ale můj život je teď velice pestrý a musím se věnovat hodně věcem najednou. Chci rozjet blog, ale bez toho starého se to neobejde ;) Děkuji Vám za pochopení a těším se na Vás zase příště! 

Krásnou sobotu <3

Recenze: Blaze - Richard Bachman ( Stephen King)

Další kniha, kterou jsem přečetla v polštině, proto informace budou velice stručné:

Žánr: Světová literatura, thriller

Počet stran: 320

Měli jste někdy chuť obejmout kriminálníka? Chtěli jste někdy říct únosci dítěte, že mu rozumíte a máte ho rádi? Pokud ne, jsem si jistá, že po přečtení této knihy to budete chtít udělat. 

Blaze je kniha, kterou jsem si zamilovala už po přečtení prvních stránek. Stephen King patří k mým oblíbeným autorům, proto se to asi dalo čekat. Toto však není "klasická kingovka."

Kromě toho, že je geniální, ničím nepřipomíná autorův hororový styl. Možná, že je to tím, že byla napsána pod pseudonymem Richard Bachman. Někteří ji sice mezi horory řadí, ale nenechte se zmást - tohle vážně není horor! Spíš hodně psychologická kniha. Celý příběh se točí kolem života hlavního hrdiny, kterým je Blaze. Je to obr. Hloupý obr. A věřte mi, hloupí obři to v životě nemají vůbec jednoduché...

Umíte rozdávat lásku?

Milí čtenáři,
v dnešním článku vám přináším trochu hudební inspirace. Nevím, jak to máte vy, ale pro mě hudba znamená opravdu hodně. Můžu u ní nejen odpočívat, ale také hodně přemýšlet. Právě proto jsem se rozhodla, že bych mohla články v této rubrice pojmout trochu netradičně, a ke každému z nich nakonec přidat nějakou otázku pro zamyšlení. Pokud máte po ruce sešit, můžete si svoje myšlenky k dané otázce zapisovat. Toto "cvičení" vám pomůže pochopit vlastní myšlenky a jednání, zlepší vám den nebo vám naopak ukáže, na čem byste měli v životě víc pracovat, abyste se cítili lepší a šťastnější. Doufám, že se vám tato forma článků bude líbit a najdete zde nějakou inspiraci. Pojďme si poslechnout píseň God bless the child...

5 důvodů proč muži neradi mluví

zdroj: pixabay

Krásný den všem!

Dnešní článek je takovou přílohou k seriálu Mluvit, ptát se, milovat. 

Mí pravidelní čtenáři vědí, že se zajímám o komunikaci mezi mužem a ženou. Věřím, že umění mluvit je uměním milovat a rozhovor je jedním ze základních pilířů dobrého vztahu. Je to něco, na čem je třeba velice dlouho pracovat, ale výsledek opravdu stojí za to. Vidím obrovský rozdíl mezi vztahem založeným na vzájemné důvěře a společných rozhovorech, a vztahem, ve kterém se lidé bojí tomu druhému otevřít.

Komunikace je však někdy těžkým oříškem. Nedávno se mě jedna žena zeptala, jak začít s partnerem mluvit. Moc by si přála se svým přítelem komunikovat otevřeně, ale on se tomu vyhýbá, raději se vším souhlasí a naštvaně odejde, než aby se aktivně zapojil do diskuze a vyjádřil svůj názor. Pokud máte podobný problém, příčin může být hned několik.

Síla modlitby - příběh Lillen

Krásný den všem!

Jelikož máme neděli, řekla jsem si, že by to chtělo nějaké Boží povzbuzení, článek, který by nám připomněl, že Bůh je mocný a dělá zázraky! Proto jsem vybrala tento nádherný příběh, který  mi poslala Lillen. Myslím, že je pro nás důkazem veliké Boží moci a lásky! Možná ho znáte z mého předchozího blogu, který jsem nedávno úplně zrušila. Myslím, že by byla škoda, kdyby zůstal pohřbený spolu s blogem, proto jsem se rozhodla ho zveřejnit zde, a věřím, že ani Lillen nebude proti :)

Síla modlitby - andělé pomáhají a chrání. Co vyprávěl můj pradědeček.

zdroj: pixabay.com

Doufal jsem, stejně jako ostatní, že se válka chýlí ke konci. Byl jsem zavřený v koncentračním táboře, odkud nás ale vyvedli a teď zavřeli ve starém kostele. Mí spoluvězni umírali hladem a já jsem cítil hlad, který krmná řepa nedokázala zahnat. Někteří z těch, kteří byli se mnou, dokonce někde chytili vyhublou kočku a stáhli ji z kůže, aby mohli alespoň takhle utišit svůj hlad. Měl jsem neochvějnou důvěru v Boha. Vždyť on ví, jak tu trpím. Proč mě Němci zavřeli? Vůdce nechtěl, aby se přispívalo na postižené děti, neměli právo na život. Někdo mě udal, ale Bůh mu odpusť, kdo ví, co vytrpěl, když se z něj stala taková krysa. Stál jsem u jedné zdi, kde dřív asi stával oltář a modlil jsem se k Bohu a k andělům, ať mi pomůžou, ať mě nenechávají v nouzi. Šeptal jsem slova modlitby, když jsem uslyšel zřetelný hlas: "Nestůj tam! Nestůj tam! Okamžitě pojď na druhou stranu!" Bál jsem se opustit své celkem bezpečné místo, zvláště, když všude kolem mě padaly bomby. V takových chvílích ovšem člověk obvykle poslechne, a tak jsem poslechl i já. Ještě jsem se ani nezastavil, když přesně do místa, kde jsem stál, praštila bomba. Bůh poslal anděla a ten mi zachránil život… Můj pradědeček se z koncentračního tábora vrátil, a dokonce žil ještě dalších dvacet nebo třicet let. Shodil určitě dvacet nebo třicet kilogramů a když jej zachránili vojáci a dávali pohublým vězňům najíst, někteří umírali, protože jejich vnitřnosti na tak velké porce (dětské) nebyly po tolika letech utrpení zvyklé. Já ho nepoznala, ale tyhle příběhy vyprávěl mé babičce, která k němu měla velmi blízko.

I díky němu nedokážu věřit tomu, že by v tomhle světě neexistovalo dobro, že by neexistoval Bůh, dobrý otec, který nás chrání a na kterého se můžeme spolehnout.

Tímto bych chtěla Lillen moc poděkovat za nádherný příspěvek. Pokud byste se i vy chtěli podělit o svůj příběh nebo svědectví, určitě neváhejte a napište mi do komentářů nebo mi pošlete email na:  life-in-words@seznam.cz