Recenze: Ministerstvo nejvyššího štěstí - Arundhati Roy

Poetika, fantazie, neskutečný styl. Ministerstvo nejvyššího štěstí je nádherná kniha o lidské lásce a utrpení, o vyvržených,  ztracených a nešťastných lidech, kteří touží po svobodě a pomstě.
Politický a společenský kontext, neskutečná dávka lyriky a dech beroucí příběhy vás ohromí, rozhodí a váš mozek si obtočí kolem prstu. Budete ten příběh milovat a nenávidět zároveň.

Kniha vás zavede do Indie na hřbitov ve Starém Dillí, kde Andžum, někdejší Aftáb, provozuje Penzion Ráj. Je to místo, kde najdou své útočiště všichni vyvržení, ztracení a zlomení. Setkáme se zde na příklad se Saddámem Husajnem nebo krásnou Tiló a jejím nalezeným dítětem. Kniha začíná příběhem Aftába a jeho proměnou z muže v ženu. Postupně poznáváme osudy dalších postav, prožíváme s nimi jejich lásky, ztráty a těžkosti. Na konci knihy se životy všech postav spojí, a my pochopíme celý kontext. Je to příběh o lidské tragedií popsaný velmi zvláštním metaforickým způsobem. Děj se proplétá s popisy města, lidí, přírody, objevuji se zde texty písní, básně, citáty a myšlenky, které nás vždy lehce vytrhnou z kontextu, ale přesto mají svůj smysl. Za krásnými poetickými popisy se skrývá zdrcující příběh o lidském neštěstí, politice a válce.

Anorexie - nemoc, která mi vzala všechno.

Dlouho jsem přemýšlela jestli o tom napsat. Je to osobní, bolí to a zabíjí mě to každý den. Ale cítím, že musím. Kvůli tobě a holkám jako jsi ty. Holkám, které ta mrcha dostala a pomalu, ale jistě je sžírá. Vy to nevidíte, máte pocit, že jste krásné. Když vám někdo řekne, že jste hubené, myslíte si, že je to poklona. Ale není to tak. Víte, co tím lidé myslí doopravdy? Často za slovy jsi hubená, ty jsi ale zhubla...se skrývá opravdové zděšení. Hrůza při pohledu na někoho, kdo vypadá jako kost a kůže. Někoho, kdo zabíjí svoje tělo i ducha, aniž by si to uvědomoval. Kdysi jsem věřila, že anorexie je jen výmysl, způsob, jak na sebe upozornit, chvilková dieta, která dětem zblbne mozek. Ale mýlila jsem se...

Recenze: Marlene - Hanni Münzer

Smrt, utrpení, ponížení. Láska, odvaha, pomoc. Druhá světová válka rozdělila svět. Na jedné straně rozpoutala vlnu lží, nenávisti a masových vražd, na druhé straně probudila k životu opravdové hrdiny a hrdinky. Lidi, kteří se nebáli postavit osudu, riskovali svůj život, trpěli, aby mohli změnit běh války a nastolit mír. Lidi jako byla Marlene...

Druhý díl série Medová smrt vás zavede do roku 1944. Hlavní hrdinka Marlene je odvážná žena, která se nebojí riskovat život pro to, na čem jí záleží. Je sebevědomá, zkušená, má ráda výzvy, v každé situaci dokáže zachovat chladnou hlavu a vždycky najde nějaké řešení. Odhodlaná pokračovat v odboji a zastavit válku jede převlečená za zdravotní sestru do Varšavy, kde se má setkat s Jitzhakem Zuckermanem z varšavské židovské organizace a přesvědčit ho ke spolupráci s odbojem. Cestou se však vyskytne několik komplikací, které ji mohou stát život. Marlene má hodně zkušeností a umí vyváznout z kdejaké šlamastyky, jenže tentokrát je s ní patnáctiletá Trudi, která má pocit, že je nedotknutelná a nic se ji nemůže stát, nedává si pozor na pusu a příliš riskuje. Marlene cítí za dívku zodpovědnost a po celou dobu se ji snaží chránit. Jenže život umí být někdy příliš krutý...

Recenze: Zázrak každý den - Regina Brett

Život většinou není procházka růžovou zahradou. O tom ví své i autorka této knihy Regina Brett. Má za sebou dlouhý boj s rakovinou, negativními emocemi, bezmocí. Neztratila naději a víru a vyprávěla o svém životě lidem okolo sebe. Kdysi pouze americká spisovatelka a novinářka, dnes autorka knížek známá na celém světě. Byla několikrát nominována na Pulizerovu cenu. Ukázala světu, že z každé těžké situace existuje cesta ven. Ve svém okolí nalezla mnoho lidí, kteří ji svými vlastními příběhy pomohli najít sílu bojovat. Tyto příběhy společně se svým vlastním sepsala v knize Zázrak každý den, aby ukázala lidem na celém světě, že pokud něco nejde, neznamená to, že je to nemožné. 

Je velmi snadné nechat se zavalit problémy a nepříjemnostmi a utápět se v nich. Většina lidí čeká na "zázrak", který vše vyřeší za ně. Říkají: "S tím by se mělo něco dělat!" Čekáme, až něco udělá někdo jiný! Ale zázraky za nás neudělají jiní. Musíme se o ně pokoušet sami, každý sám za sebe a při každé příležitosti.

Recenze: Bez kůže - Mads Peder Nordbo

Mrazivá, ledová příroda, podivné městečko Nuuk, mrtvola v ledu a nešťastný novinář, který se snaží zapomenout na svoji minulost. Sexuální zneužívání, vraždy, lži a tajemství, která neměla být nikdy odhalená. Bez kůže je kniha, která vás vtáhne a už vás nepustí!

První díl série Grønland vás zavede do města Nuuk, kde je jednoho dne objevena v ledu mumie skandinávského Vikinga. Místní noviny tam okamžitě pošlou svého novináře Matthewa Cavea, aby o této celosvětové senzaci napsaly jako první. Jenže situace se velmi rychle zvrtne. Mumie záhadně zmizí a strážce, který ji měl hlídat je brutálně zavražděn. Matthew, který do města přijel zapomenout na nehodu, během které mu před očima zemřela milovaná žena s dítětem, se najednou ocitá ve víru události. Cítí, že už nemá, co ztratit, a proto začíná pátrat na vlastní pěst. Stopy ho zavedou až do roku 1973, kdy ve městě byli podobným způsobem zavražděni a vykucháni čtyři muži, všichni podezřelí ze sexuálního zneužívání svých dcer. Policista, který to tehdy vyšetřoval však záhadně zmizel. Zůstal po něm jen deník plný nejrůznějších myšlenek a zápisku propletených s podivnými popisy přírody. Co to všechno má znamenat? Kdo je brutální vrah, který svoje oběti vykuchá a stáhne z kůže? Jak to toho všeho zapadají vysoce postavení politici, a kdo je ta potetovaná dívka, která nečekaně vstoupí do Matthewova života? Pokud chcete znát odpovědi na tyto otázky, určitě si přečtěte knihu Bez kůže. Nebudete litovat! 

Recenze: Hraj mrtvého - Julia Heaberlin

Říkáte si někdy, že váš život je nudný? Chtěli byste se jednou probudit v kůži někoho jiného, s jinými rodiči, s jinou minulostí a s novou budoucností? Nikdy nevíte, co se může stát. Tommie McCloud byla obyčejná žena, jako vy. Měla rodinu, přátele, práci, která ji bavila. Jednoho dne však obdržela dopis, který jí obrátil život vzhůru nohama.

  „Milá Tommie... Většinu svého života tě hledám. Jsem přesvědčená, že jsi má dcera." 

V květnu jsem přečetla autorčinu druhou knihu Papíroví duchové, která se mi hrozně líbila, měla originální námět, byla vtipná, zajímavá, dechberoucí a napínavá. Proto, když jsem viděla, že u nás vyšla třetí kniha autorky, neváhala jsem. Anotace vypadala velmi zajímavě, opět jsem měla pocit, že tenhle příběh bude naprosto originální a strhující. Dívka, která se jednoho dne dozví, že pravděpodobně její život je jedna velká lež. Milující rodiče jsou možná její únosci. Ocitá se tváři v tvář hrůzné minulosti. Co má obyčejná farmářská dívka společného s únosem malé holčičky? Jak do toho zapadá vražda rodiny v Chicagu? Kdo je podivný stalker, který ji pronásleduje a pravděpodobně se ji snaží umlčet. Jakou pravdu by mohla po letech odhalit?

Vánoce v ohrožení

Dnešním článkem bych chtěla upozornit na změny, jaké nastávají v naší společnosti. Kdysi Vánoce byly symbolem víry a lásky. Dnes je to všechno jen komerční záležitost...tedy ve většině případů. Pohlédněme tedy na životy několika generací a uvědomme si, která rodina se nejvíc podobá té naši ? Ještě můžeme něco změnit. Vždyť Vánoce jsou Svátky lásky a rodinné pohody…

První svíčka na vánočním věnci ozářila tmavou místnost. Spatřil jsem rodinu, která seděla u stolu a vyprávěla si různé příběhy. Babička pletla svetr, dědeček vzpomínal na Vánoce svého mládi, děti seděly rodičům na klíně a vesele se smály. V pozadí tiše hrály koledy a bylo slyšet praskání ohně v krbu. Ve vzduchu bylo cítit něco zvláštního. Někdo by možná řekl, že je to kouzlo blížících se Vánoc, ale já jsem věděl, že to něco je láska.

Druhá svíčka na vánočním věnci ozářila místnost, ve které jsem spatřil rodinu sedící u stolu.
Babička s dědečkem četli noviny, rodiče pili svařené víno a děti si kreslily stromeček. Všichni vypadali spokojeně. Zdálo se mi, že jsem otce a matku už někde viděl. Teprve později jsem si uvědomil, že oni byli těmi veselými dětmi, se kterými jsem se setkal před tolika lety v obývacím pokoji přeplněném láskou.

Třetí svíčka na vánočním věnci se marně snažila zvítězit nad mocnou elektřinou.
V rádiu hráli Jingle Bells, maminka s tatínkem seděli u stolu a připravovali seznam předvánočních nákupů. Děti se dívaly na Mrazíka. Taková normální rodinná pohoda. A nebo ne ? Kde vlastně byli dědeček s babičkou ?? Smutně jsem pohlédl na svět. Babička umřela a dědeček byl sám v domově důchodců, protože rodina neměla čas se o něho starat.

Čtvrtá svíčka na vánočním věnci nesvítila. Tatínek sháněl poslední dárky přes internet. Maminka zatím objednávala vánoční cukroví a rozčíleně běhala po domě a snažila se dělat něco, jako poslední úklid. Děti v obývacím pokoji se hádaly o tablet. Nikdo z rodiny si nevšiml, že je poslední adventní neděle. Ve vzduchu jsem cítil divnou mrzutou atmosféru. Něco tady chybělo...že by láska ??

Slzy, pot a láska navždy!

Krásný den všem!

Je to už nějaký ten měsíc co jste si na blogu mohli přečíst článek Když vám Bůh dá skvělého muže... 
Psala jsem v něm o Boží lásce a mých zásnubách. A jelikož to byl ten nejkrásnější a zároveň nejbláznivější den v mém životě, rozhodla jsem se mu věnovat ještě jeden článek. Měla to být parodie, nadsázka, legrace založená na skutečných událostech. Žádný romantický doják. Jenže...

Čekám na Tebe...

Tehdy jsi přišel do mého života, poblouznil mě a odešel pryč. Minuty, hodiny, dny...Sedávala jsem u okna, vyhlížela tě. Čekala. Zvedala jsem se ze židle při každém štěknutí psa, při každém podivném zvuku, který mohl znamenat, že jsi zpět. Čekala jsem, slzy se kutálely po mé tváří. To zvládnu - utěšovala jsem se - Není to na dlouho.

Je večer. Sedím u okna, slunce pomalu zapadá. Venku štěká pes. Ale ty - nepřicházíš. Je to už pět let.

Věřím Mu!

Cítíte se někdy sami? Máte pocit, že i když svět okolo vás běží dál, vy stojíte na místě  a nemůžete se hnout? Máte strach, že vás nikdo nemá rád? Žal, smutek a pláč. Vy proti celému světu. Chci vás dnes povzbudit! Nebojte se! Je tady Někdo, kdo vás miluje! I kdyby se všichni otočili proti vám, On vás nepřestane milovat!

Kdo jsi?

Pane já jsem jen sirotek. Kdyby mě někdo miloval jako vy, byla bych nejšťastnějším člověkem na světě. Protože láska je to, co potřebuje každý z nás. Jsem sama. Nemám rodinu. Nemám komu bych na rameni plakala. Proto musím být silná. Jít si za svým cílem. Protože jinak by mě pošlapali. Zničili.

Pane, copak já jsem horší? Podívejte se na mě! Jsem jiná, jsem špatná? Jsem odpad, protože nemám rodiče?! Copak tohle je karta odsouzení? Říká se, že existuje rovnoprávnost. Tak proč se na mě všichni dívají jako na něco bezcenného?

Já se ale nebojím. V mém srdci je pokoj. Jednoho dne přišel On a řekl : Jsi mým dítětem a já tě budu navždy milovat...

Věřím Mu!