Poslední balet

Jsem jako v transu. Sáhnu po tužce, kterou jsem měsíce ignorovala, vytrhnu list ze sešitu, který mám zrovna po ruce. Hlavou mi zní klasická hudba. Dotknu se tužkou prázdné stránky. Roztančí se. Carmina Burana, Lacrimosa, Symphony No. 25 in G minor. Objevuje se baletka. Pláč, déšť, vlny. Baletka tančí. 
Poslední tanec. Matky křičí, pláčou bolestí, dětí se rodí. Radost a bolest. Slzy a smích. Smrt a život. Nekonečný, neuvěřitelný koloběh života...

Tati, děkuji, že jsem to zvládla

Drazí čtenáři, dnešní článek bude poděkováním. Poděkováním Bohu za poslední měsíce a vůbec celé tři roky na vysoké škole. Doufám, že moje slova budou něco znamenat i pro vás, že vás povzbudí, naladí a naplní novou sílou a naději. Bůh vás miluje, stejně jako miluje mě. Možná, že to není vidět, ale někdy se prostě jen špatně díváme...