Tati, děkuji, že jsem to zvládla

Drazí čtenáři, dnešní článek bude poděkováním. Poděkováním Bohu za poslední měsíce a vůbec celé tři roky na vysoké škole. Doufám, že moje slova budou něco znamenat i pro vás, že vás povzbudí, naladí a naplní novou sílou a naději. Bůh vás miluje, stejně jako miluje mě. Možná, že to není vidět, ale někdy se prostě jen špatně díváme...

Poslední tři roky na vysoké škole byly pro mě výzvou. S přítelem jsme se vídali jen o víkendech, kromě školy jsem si našla dvě práce. Bylo to náročné. Chtěla jsem zvládnout všechno, ale přiznávám, že uvnitř jsem byla slabší než navenek. Když jsem úspěšně získala titul Bc., všichni mi gratulovali, chválili. Měla jsem pocit, jako bych dostala Nobelovku...a přitom jde jenom o nějaký titul, který si dnes může udělat  prakticky kde kdo.

Úspěšně jsem to zvládla jen s Boží pomoci. On víc než já zasluhuje na pochvalu! Když bylo nejhůř, měla jsem práce až nad hlavu, nestíhala psát bakalářku, učit se na zkoušky, a všechno se na mě valilo, klekla jsem na kolena a prosila Boha o pomoc. O to, abych si uměla lépe rozvrhnout čas a všechno zvládla. Vím, že mě Bůh vyslyšel, protože další den byl klidný, práce najednou o polovinu méně. Žádné telefonáty zákazníku, nic...Měla jsem konečně čas na psaní a školu.

Přijde mi to legrační, ale v den, kdy jsem konečně udělala poslední zkoušku a odevzdala bakalářku mi během hodiny volali dva lidé, a když jsem se vrátila domů emailová schránka praskala ve švech! Opět jsem měla dost času na práci a práce se opět dostavila sama. Náhoda?! Nevěřím! Vím, že Bůh vyslyšel mé modlitby. Vím že mě vede, kamkoliv jdu. A vás vede taky. Jen se nebojte mu podat ruku. Nebojte se odevzdat mu svůj život! Věřte mi, budete se cítit mnohem lépe. Vaše starosti Bůh ponese s vámi! S ním nezabloudíte! 

Když vím, že Bůh je se mnou, ničeho se nebojím. V příštím roce si ke škole a práci plánuji přidat ještě jedno dálkové studium. Známí se mě ptají, zda je to možné zvládnout. Já nevím, ale Bůh to ví, a proto se mu svěřuji a věřím, že to jde! Mám pro vás dneska dvě myšlenky, které mě poslední dobou provázejí. Věřím, že i vám pomůžou se vzchopit a bojovat! 

• Když Bůh je mi vším, nemůžu nic ztratit.
• Zkoušej v životě věci nemožné. To, co je možné můžeš dělat bez Boha. Když máš Boha, můžeš dělat víc. Věci nemožné se stávají možnými!

Pokud potřebujete více povzbudit, možná vás zaujme článek Jak se cítí Bůh. Jestli hledáte něco většího, doporučuji knihu Život bez hranic.