Recenze: Hraj mrtvého - Julia Heaberlin

Říkáte si někdy, že váš život je nudný? Chtěli byste se jednou probudit v kůži někoho jiného, s jinými rodiči, s jinou minulostí a s novou budoucností? Nikdy nevíte, co se může stát. Tommie McCloud byla obyčejná žena, jako vy. Měla rodinu, přátele, práci, která ji bavila. Jednoho dne však obdržela dopis, který jí obrátil život vzhůru nohama.

  „Milá Tommie... Většinu svého života tě hledám. Jsem přesvědčená, že jsi má dcera." 

V květnu jsem přečetla autorčinu druhou knihu Papíroví duchové, která se mi hrozně líbila, měla originální námět, byla vtipná, zajímavá, dechberoucí a napínavá. Proto, když jsem viděla, že u nás vyšla třetí kniha autorky, neváhala jsem. Anotace vypadala velmi zajímavě, opět jsem měla pocit, že tenhle příběh bude naprosto originální a strhující. Dívka, která se jednoho dne dozví, že pravděpodobně její život je jedna velká lež. Milující rodiče jsou možná její únosci. Ocitá se tváři v tvář hrůzné minulosti. Co má obyčejná farmářská dívka společného s únosem malé holčičky? Jak do toho zapadá vražda rodiny v Chicagu? Kdo je podivný stalker, který ji pronásleduje a pravděpodobně se ji snaží umlčet. Jakou pravdu by mohla po letech odhalit?

Vánoce v ohrožení

Dnešním článkem bych chtěla upozornit na změny, jaké nastávají v naší společnosti. Kdysi Vánoce byly symbolem víry a lásky. Dnes je to všechno jen komerční záležitost...tedy ve většině případů. Pohlédněme tedy na životy několika generací a uvědomme si, která rodina se nejvíc podobá té naši ? Ještě můžeme něco změnit. Vždyť Vánoce jsou Svátky lásky a rodinné pohody…

První svíčka na vánočním věnci ozářila tmavou místnost. Spatřil jsem rodinu, která seděla u stolu a vyprávěla si různé příběhy. Babička pletla svetr, dědeček vzpomínal na Vánoce svého mládi, děti seděly rodičům na klíně a vesele se smály. V pozadí tiše hrály koledy a bylo slyšet praskání ohně v krbu. Ve vzduchu bylo cítit něco zvláštního. Někdo by možná řekl, že je to kouzlo blížících se Vánoc, ale já jsem věděl, že to něco je láska.

Druhá svíčka na vánočním věnci ozářila místnost, ve které jsem spatřil rodinu sedící u stolu.
Babička s dědečkem četli noviny, rodiče pili svařené víno a děti si kreslily stromeček. Všichni vypadali spokojeně. Zdálo se mi, že jsem otce a matku už někde viděl. Teprve později jsem si uvědomil, že oni byli těmi veselými dětmi, se kterými jsem se setkal před tolika lety v obývacím pokoji přeplněném láskou.

Třetí svíčka na vánočním věnci se marně snažila zvítězit nad mocnou elektřinou.
V rádiu hráli Jingle Bells, maminka s tatínkem seděli u stolu a připravovali seznam předvánočních nákupů. Děti se dívaly na Mrazíka. Taková normální rodinná pohoda. A nebo ne ? Kde vlastně byli dědeček s babičkou ?? Smutně jsem pohlédl na svět. Babička umřela a dědeček byl sám v domově důchodců, protože rodina neměla čas se o něho starat.

Čtvrtá svíčka na vánočním věnci nesvítila. Tatínek sháněl poslední dárky přes internet. Maminka zatím objednávala vánoční cukroví a rozčíleně běhala po domě a snažila se dělat něco, jako poslední úklid. Děti v obývacím pokoji se hádaly o tablet. Nikdo z rodiny si nevšiml, že je poslední adventní neděle. Ve vzduchu jsem cítil divnou mrzutou atmosféru. Něco tady chybělo...že by láska ??