Tehdy jsi přišel do mého života, poblouznil mě a odešel pryč. Minuty, hodiny, dny...Sedávala jsem u okna, vyhlížela tě. Čekala. Zvedala jsem se ze židle při každém štěknutí psa, při každém podivném zvuku, který mohl znamenat, že jsi zpět. Čekala jsem, slzy se kutálely po mé tváří. To zvládnu - utěšovala jsem se - Není to na dlouho.
Je večer. Sedím u okna, slunce pomalu zapadá. Venku štěká pes. Ale ty - nepřicházíš. Je to už pět let.
