Recenze: Papíroví duchové - Julia Heaberlin

Knižní thriller pro fotografy a milovníky napětí
Podivná dvojice putující divočinou tajemného Texasu. Otec a dcera? Sériový vrah a příští oběť nebo vyšinutá dívka toužící po pomstě a nevinný stařec trpící demenci? Kdo se skrývá za maskou slavného fotografa? Vstupte do světa hlavní hrdinky, odtáhněte záclonu lží a přetvářek a pohlédněte do očí papírovým duchům, kteří vám pomohou odhalit pravdu o vraždách mladých dívek z fotografií.

Ve dvanácti letech přišla o svoji sestru Ráchel. Ta jednoho dne nasedla na kolo a už se nikdy nevrátila. Nikdo ji neviděl. Tělo nenašli. Jakoby se po ní slehla zem. Hlavní hrdinka, jejíž jméno se dozvídáme až na konci knihy, je přesvědčená, že její sestru někdo zabil. Rozhodne se zjistit pravdu na vlastní pěst. Léta pátrá po vrahovi, a stopy ji nakonec zavedou do ústavu pro lidi postižené demenci, kde bydlí slavný fotograf Carl Louis Feldman. Žena je přesvědčena, že právě on je sériovým vrahem, který má na svědomí nejen smrt její sestry, ale také několika dalších dívek. Vydává se za jeho dceru a pod záminkou rodinného výletu ho bere s sebou na dlouhé putování po místech, kde došlo k vraždám. Doufá, že si cestou Carl vzpomene na ohavné činy, kterých se dopustil a přizná, že zavraždil její sestru. Jenže co se stane pak? Uvědomuje si tato žena, jak obrovské riziko podstupuje, pokud je tento muž opravdu vrahem? V texaské divočině se pomoci nedovolá. Jenže touha po odhalení pravdy a odplatě je příliš silná…


„Fotografie je tajemství o tajemství. Čím víc vám toho řekne, tím míň víte.“ (Diane Arbus)

Je to první kniha, kterou jsem od Julii Heaberlin četla. Nebyla jsem si jistá, co od ní můžu čekat, ale již od první stránky jsem věděla, že si ji zamiluji! Záhada, kterou je třeba rozluštit, tajemné vraždy, kriminální prostředí a dech beroucí černobílé snímky. Dokonalá kombinace pro milovnici detektivek, mrazivých thrillerů a vášnivou fotografku, jakou jsem já! Příběh je napsaný z pohledu hlavní hrdinky, díky čemu se můžeme vžít do jejích pocitů a pochopit, jak moc ji ztráta sestry poznamenala. Vidíme, jak v ní roste touha po pomstě a chápeme její fanatickou posedlost najít vraha Ráchel za každou cenu. Z druhé strany však její odvaha je nepochopitelná. S rukou na srdci, kdo z nás by si opravdu troufl vydat se na cestu s mužem, kterého podezřívá z vraždy? S mužem, o němž skoro nic neví a netuší, zda svoji demenci a ztrátu paměti pouze nepředstírá a v hloubi duše se nám nevysmívá.  Má s námi vlastní plán, a i když o tom nemáme tušení, je vždy o krok napřed...

Kniha mě zcela pohltila již od první stránky. Nemohla jsem se dočkat, až odhalím pravdu. 
Hodně se mi líbily dvě časové linie. V jedné chvíli jsem jela s touto podivnou dvojici autem po opuštěných cestách Texasu, a v další se ponořila do vzpomínek hlavní hrdinky na dětství a její milovanou starší sestru. Při čtení kladu důraz na dobře propracované postavy. Líbí se mi, když si s nimi autor pohraje, zaměří se na detaily. Dává mi to pak pocit, že jsem těm postavám blíž, znám je odjakživa, a díky tomu se mi pak kniha lépe čte. A tady se to autorce povedlo!

„Nikdy neříkej sbohem, protože sbohem znamená odloučení a odloučení znamená, že zapomeneš.“ 

Celou dobu jsem váhala, na kterou stranu se přiklonit. I když mi rozum říkal, že Carl může být nebezpečná zrůda, tak nějak jsem ho měla ráda a byl mi sympatický. S hlavní hrdinkou jsem místy soucítila, místy ji obdivovala, ale někdy mě její chování štvalo a pěkně mi lezla na nervy. S Carlem však tvořili dokonalou dvojici, na jakou jsem už dlouho v knize nenarazila. Chování a charakteristika obou postav se autorce velice povedla, a kniha si tak opravdu získala mé srdce. 

Julia Heaberlin napsala napínavou knihu, kterou lze označit za thriller i detektivku.Musím pochválit také způsob, jakým Julia Heaberlin líčí prostředí Texasu. Každé místo, na kterém se hlavní hrdinové zastavili, jsem viděla jasně před sebou a dokázala si ho představit se sebemenšími detaily. Opuštěný kříž, tajemné cesty, záhadné pouště. Temná, podivná atmosféra dělala knihu ještě napínavější. Opravdu jsem cítila, že autorka tato místa navštívila a ví, o čem píše. 

Kniha se mi strašně moc líbila. Velice oceňuji nápad, protože nic podobného jsem ještě nečetla. Autorka mě dokázala udržet v napětí do samého konce. Každou chvíli mě něčím překvapila. Do poslední stránky jsem netušila, jak příběh dopadne. Je Carl skutečně vrah? Nebo je tato žena šílená a touha po pomstě ji zatemnila mysl? Nebo je to všechno jinak, než se zdá? Pokud toužíte poznat pravdu, určitě sáhněte po této knížce. Nebudete zklamaní. 

Zápisek z mrtvého domu: Špatní lidé jsou všude, ale i mezi těmi nejhoršími můžeme najít něco dobrého“ – citát z Dostojevského.

HODNOCENÍ:

Kniha- 5/5 – skvělý napínavý thriller, kterému nemám co vytknout. Kniha mě bavila od začátku do konce

Obálka- 2/5 – nelíbí se mi. Pokud bych si měla vybrat knížku podle obalu, tahle by to určitě nebyla. Ještě, že jsem výjimečně při výběru čtení začala od anotace.

6 komentářů:

  1. Na obálku týhle knihy jsem narazila v reklamě v metru a trochu mě pobavila svou snahou napodobit film Americká krása. Teď když tu čtu o čem to je o to víc nechápu smysl obálky- tady někdo udělal chybu. Ale kniha působí zajímavě, popřemýšlím o ní ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Obálka to kazí, ale nenech se odradit. Kniha je opravdu skvělá!

      Vymazat
  2. Detektivky zas tak často nečtu, ale možná udělám výjimku. Tahle podivná dvojice mě zaujala :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To není jen tak obyčejná detektivka ;) A tuhle podivnou dvojici rozhodně musíš poznat!

      Vymazat
  3. Zprvu mi anotace vůbec nedávala smysl, ale pak jsem zjistila, že už jsem vlastně recenzi na tuto knihu četla někde jinde :)
    Příběh zní opravdu dobře, až dostávám husí kůži, když si představím, co všechno se může stát daleko, daleko od civilizace. :)

    Jinak... ta obálka... ne že by se mi nelíbila, ale mě tam ruší ty barvy, hlavně ty květinky. Buď měl být ten tón květin trochu tlumenější, nebo celkově se to mělo víc sladit. (Pokud už teda nechat tuto... ale to mi právě asi nejvíc vadí, ty barvy, na obálce).

    Přeji ti nádherné nadcházející dny, L. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. HAHA :D Možná proto, že to není anotace, ale můj způsob jak čtenáře zaujmout :) Chtěla jsem to trochu zamotat, aby to bylo víc záhadné. Ale teď přemýšlím, jestli se mi to povedlo :D

      Vymazat

Děkuji za komentář :) Přeji krásný zbytek dne!