10. října 2016

5. díl - Strach z budoucnosti

Krásný začátek týdne všem! Ještě včera tu byl víkend a dneska už tu zase máme pondělí.
Nestačím se divit, jak ten čas rychle letí. Nedávno jsem přemýšlela, že začnu psát tenhle seriál, a dneska jsme už u pátého dílu. V posledním článku jsme vzpomínali na minulost a dneska bych se chtěla společně s vámi podívat do křišťálové koule budoucnosti. 

Strach, obavy, pochybnosti, aneb jaká bude naše budoucnost?

Udělat krok do neznámá se každému z nás pojí s obavami. Ať jsme sebevíc odvážní, milujeme adrenalin, rádi poznáváme nové věci, všichni alespoň jednou v životě budeme mít strach z toho, co nás čeká v budoucnosti. Je to přirozená reakce každého člověka na neznámé situace. Právě proto je dobré, když na to nebudeme sami a náš partner nám bude oporou. Podrží nás a pomůže udělat ten první krok. 
Heslem tohoto seriálu je mluvit, mluvit, mluvit! Takže dneska si sedněte a společně si promluvte o tom, čeho se bojíte ve vaší společné budoucnosti. Máte strach z toho, kde budete bydlet? Bojíte se, že na všechno zůstanete sama, že se nebudete dobře starat o vaši domácnost? Pokud jste muž, možná máte obavy z toho, že selžete jako manžel a otec, a nezvládnete uživit rodinu. Především pro nás ženy je svatba výjimečným dnem, kdy se chceme cítit jako královny a ze srdce si přejeme, aby všechno bylo dokonalé. Takže pokud máte obavy ze svatby, rozhodně na tom není nic divného. 

zdroj:pixabay
Bojíte se, že se neshodnete na tom, kde uděláte obřad, koho pozvete, jak bude vypadat průběh svatební hostiny? Hlavně to nedržte v sobě a netrapte se tím. Možná jsou totiž všechny tyto obavy zbytečné. Promluvte si o svém strachu, pochybnostech a uvidíte, že se vám uleví. Pak oba budete vědět, na čem jste a v čem je třeba toho druhého podržet. Mnohdy máme strach z úplných maličkostí. Myslíme si, že partner s námi nebude souhlasit, a proto se v hloubi duše trápíme, nemůžeme v noci spát. Přitom někdy stačí si sednou a vyjít s pravdou ven. Tomu druhému do hlavy nevidíme, a někdy se bojíme prostě zbytečně. 


Myslíme si, že se pohádáme a přitom na danou věc máme oba stejný názor. Z vlastní zkušenosti vím, že hlavně my ženy se rády trápíme kvůli každé maličkosti. Pro každou situaci máme vymyšlených milión katastrofických scénářů. Nebudeme si nic nalhávat, většinou stejně ani jeden z nich není pravdivý. Máme bujnou fantazii a umíme si představit všechno. A bohužel ve většině případů- všechno špatné. Málokterá z nás si při pomyšlení na budoucnost představí, že se ji všechno bude dařit, bude mít skvělou práci, báječného manžela, nejkrásnější a nejhodnější děti, bude hodně cestovat a plnit si všechna přání. Většinou takovéhle představy jsou jen součástí našich tajných snů. Ve skutečnosti se tam vždycky objeví to ALE - ale co když nenajdu práci? Co když na všechno budu sama? Co když se dítě narodí nemocné nebo nebude zvládat školu? Co když nebudeme mít dost peněz ? Co když, co když, co když...
zdroj: pixabay
V tomto okamžiku se však chci obrátit také na muže. Není pravdou, že vždy musíte být ti silnější a zvládat všechno. Jste přeci také lidé, máte své city, své obavy. Pokud vás vaše přítelkyně opravdu miluje, když se ji svěříte, tak to pochopí, obejme vás a pokud to budete potřebovat nemusíte se stydět a klidně se vyplačte. My ženy také umíme být silné a stát se oporou pro naše muže! Vaše slzy nejsou něco, za co je třeba se stydět. Neukazují vaši slabost. Ba naopak, jsou znamením toho, že vám opravdu záleží a chcete bojovat! Jenom stejně jako my ženy, někdy potřebujete podržet.
Pokud chcete mít dobrý vztah, je důležité, abyste si vždycky byli oporou. Pomáhejte si, svěřujte se navzájem se svými obavami. Jste přeci tým! Muži buďte shovívaví ke svým ženám. Ženy obejměte své muže a dovolte jim se vyplakat, když to potřebují! Držte při sobě! Mějte se krásně. Těším se na vás zase za týden!

Pokud se vám tento článek líbil, můžete si přečíst předchozí díl.
Jsem ráda za všechny názory, tipy, připomínky, takže neváhejte a zanechte komentář :)

7 komentářů:

  1. Mluvit, mluvit, mluvit by mělo být heslo celého vztahu, ne jen před svatbou, ale v jádru věci jsi přinesla opět úžasné, pravdivé myšlenky. Co se týče těch strachů, že se to a ono nepodaří, snažím si připomínat slova jedné kamarádky: "Devadesát procent vašich strachů se nikdy nenaplní." Je to tak. Samozřejmě není dobré být lehkomyslný a nebát se vůbec, ale nechat se strachem pohltit a paralyzovat je druhý extrém. A ve dvou se to táhne líp :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tvoje kamarádka to moc hezky vystihla! Nemohu než souhlasit a máš pravdu, ve dvou se to lépe táhne. Když je člověk na všechno sám, začíná se víc bát, všechno ho děsí. Myslí si, že nic nezvládne, nestihne a přestává vidět to krásné kolem sebe!

      Vymazat
  2. Jojo, je potřeba mluvit a to především. Sama to tak opravdu mám, mám děsně bujnou fantazii a představuji si bůhví co. Třeba nedávno se mi přítel neozval a nemohla jsem se mu dovolat a já si hned představovala tisíce scénářů co se mu stalo, že se mu rozbil mobil, něco v rodině, nebo jen a mě naštvanej (a proto jsem si vymyslela tisíc dalších důvodů :D) a ono se dělo pouze to, že měl vybitej mobil :D. Proto radši vždy svou obavu řeknu a vtipné často je, že je to zcela jinak. Řekla jsem taky příteli i vše možné čeho se bojím do budoucna a bylo milé slyšet jeho názor a to, že se nemusím bát a on tu pro mě bude vždy. Zatím mi to tak funguje, tak snad na to nezapomenu a místo scénářů, které jsou někdy fakt promyšlené a aspirující na dramatický film :D, si radši s přítelem promluvím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To znám. Řekla bych, že my ženy to v sobě máme nějak geneticky zakódované. Pro každou situaci si najdeme tisíc vysvětlení, jen to nejjednodušší nás nikdy nenapadne :D Je fajn, jak se k tomu stavíš. Určitě spolu mluvte o všem. Je lepší vědět, na čem člověk je, než se trápit a strachovat zbytečně.

      Vymazat
  3. Moc hezky napsáno. Taky se trápím každou maličkostí. Čtu si ten článek už pár dní, a pořád tak nějak přemýšlím, co k tomu napsat. To co vždycky? :D Komunikace je důležitá, je hodně důležitá.
    Popravdě, mám obavu, že pokud někdy dojdu tak daleko, že s někým budu řešit svoje obavy, zabere to tak pět let, nejmíň, než je ze sebe všechny vysypu. Vlastně ani nedokážu spočítat a vyjmenovat věci, kterých se bojím, a že je toho dost.
    Spoustu strachů má člověk tak nějak v sobě, a až dojde někam dál, teprve si je uvědomí.
    Třeba to postižené dítě. Kdyby se mě někdo zeptal, čeho se bojím, tohle určitě nepadne, nenapadne mě to. Ale vím naprosto jistě, že kdybych čekala, tak... se tím budu zaobírat pořád, pořád dokola.
    :) :D Asi nějaká forma paranoie, či co.
    Ale taky... když se přistihnu, že se něčeho bojím, tak si vždycky řeknu "Nebojte se!" - tak jak je to v Písmu - 365x! (musela jsem si to přesné číslo znova najít).
    Z toho vyplývá (aspoň pro mě), že Bůh nás zná, a ví, že strach je naše přirozenost. Ale jak říkáš, určitě je dobré o tom mluvit, potom už to tolik "netlačí" a nesráží k zemi. :)
    (To jen tak, ať nekomentuju pořád ve stejném duchu - hezký článek, pěkně napsáno - což samozřejmě je! A že se těším na další díl - ano, těším se na něj! :D Už aby bylo... pondělí :D (No... dobře, napřed ať je ten víkend! =))

    No... a pravda je taková, že když se nad tím teď tak zamýšlím, tak ... se nejvíc, nejvíc ze všeho na světě asi bojím "prázdných, porušených slibů"
    Jako... je hezký slyšet někoho říkat "vždycky tu pro tebe budu, nikdy tě neopustím, postarám se o tebe, nebudeš muset to, a nebudeš muset ono..."
    To je to, čeho se bojím nejvíc. Zklamání, frustrace, zmařených očekávání. Toho, že budu někomu věřit, na někoho se spolehnu, a on mi bude slibovat, přísahat, ujišťovat.
    Někdy to víme hned, že to nesplníme, a někdy se to s časem změní.
    Ale ne nadarmo se říká - sliby, chyby, a ne nadarmo apoštol Pavel nabádal k tomu, aby lidé nepřísahali.

    Měj se hezky, Anie. Budu se těšit na další článek, a omlouvám se, že komentuji tak pozdě. Jednak jsem toho měla trošku víc, a jednak... jsem na komentář chtěla mít opravdu klid, zamyslet se nad těmi věcmi, a tak :)

    Ať ti Pán žehná.
    Lillen.

    OdpovědětVymazat
  4. Lillen,

    rozumím tvým obavám. Porušené sliby jsou něco, co je opravdu těžké odpustit a po čem máme problém se vzchopit a jít dál. Bůh ví, že se toho bojíš a pokud se budeš k Němu modlit a prosit Ho o pomoc, najde pro tebe člověka, který tě nezklame!!! Ve vztahu musí být vzájemná důvěra. Už kdysi jsem psala o tom, že je třeba zalévat, aby vztah mohl kvést. Pokud oba na něm budete pracovat, bude to krásné a nemusíš se toho bát. Bohužel vztah, ve kterém máš obavy a nedůvěřuješ tomu druhému, je dost těžký a nespíš nemá budoucnost. Proto ti ze srdce přeji, abys to zvládla překonat! Věřím, že ti Bůh dá přítele, který ti pomůže a budete spolu budovat krásný, harmonický vztah plný lásky a důvěry!! Měj se krásně a neboj se tolik :)

    OdpovědětVymazat
  5. Především opravdu 100% spoléhat na druhého člověka nejde, a to ani na toho nejbližšího. To píšu jako někdo, kdo už 22 let žije ve šťastném manželství :) Upřímně, ani na mě přece není vždy 100% spolehnutí... Naše spoléhání a náš vztah potřebuje mít pevnější základ. A ten já tedy v Kristu nacházím každý den. To se nevylučuje se tím, že svému muži důvěřuji, jen prostě realisticky vím, že není dokonalý a ani dokonalý být nemůže - není totiž Pán Bůh :D
    Samozřejmě komunikace je důležitá, o tom žádná ;)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář :) Přeji krásný zbytek dne!