Krásný den všem!
Jelikož máme neděli, řekla jsem si, že by to chtělo nějaké Boží povzbuzení, článek, který by nám připomněl, že Bůh je mocný a dělá zázraky! Proto jsem vybrala tento nádherný příběh, který mi poslala Lillen. Myslím, že je pro nás důkazem veliké Boží moci a lásky! Možná ho znáte z mého předchozího blogu, který jsem nedávno úplně zrušila. Myslím, že by byla škoda, kdyby zůstal pohřbený spolu s blogem, proto jsem se rozhodla ho zveřejnit zde, a věřím, že ani Lillen nebude proti :)
Síla modlitby - andělé pomáhají a chrání. Co vyprávěl můj pradědeček.
 |
| zdroj: pixabay.com |
Doufal jsem, stejně jako ostatní, že se válka chýlí ke konci. Byl jsem zavřený v koncentračním táboře, odkud nás ale vyvedli a teď zavřeli ve starém kostele. Mí spoluvězni umírali hladem a já jsem cítil hlad, který krmná řepa nedokázala zahnat. Někteří z těch, kteří byli se mnou, dokonce někde chytili vyhublou kočku a stáhli ji z kůže, aby mohli alespoň takhle utišit svůj hlad. Měl jsem neochvějnou důvěru v Boha. Vždyť on ví, jak tu trpím. Proč mě Němci zavřeli? Vůdce nechtěl, aby se přispívalo na postižené děti, neměli právo na život. Někdo mě udal, ale Bůh mu odpusť, kdo ví, co vytrpěl, když se z něj stala taková krysa. Stál jsem u jedné zdi, kde dřív asi stával oltář a modlil jsem se k Bohu a k andělům, ať mi pomůžou, ať mě nenechávají v nouzi. Šeptal jsem slova modlitby, když jsem uslyšel zřetelný hlas: "Nestůj tam! Nestůj tam! Okamžitě pojď na druhou stranu!" Bál jsem se opustit své celkem bezpečné místo, zvláště, když všude kolem mě padaly bomby. V takových chvílích ovšem člověk obvykle poslechne, a tak jsem poslechl i já. Ještě jsem se ani nezastavil, když přesně do místa, kde jsem stál, praštila bomba. Bůh poslal anděla a ten mi zachránil život… Můj pradědeček se z koncentračního tábora vrátil, a dokonce žil ještě dalších dvacet nebo třicet let. Shodil určitě dvacet nebo třicet kilogramů a když jej zachránili vojáci a dávali pohublým vězňům najíst, někteří umírali, protože jejich vnitřnosti na tak velké porce (dětské) nebyly po tolika letech utrpení zvyklé. Já ho nepoznala, ale tyhle příběhy vyprávěl mé babičce, která k němu měla velmi blízko.
I díky němu nedokážu věřit tomu, že by v tomhle světě neexistovalo dobro, že by neexistoval Bůh, dobrý otec, který nás chrání a na kterého se můžeme spolehnout.
Tímto bych chtěla Lillen moc poděkovat za nádherný příspěvek. Pokud byste se i vy chtěli podělit o svůj příběh nebo svědectví, určitě neváhejte a napište mi do komentářů nebo mi pošlete email na: life-in-words@seznam.cz
