V noci jsem spala dvě hodiny. Vypila jsem třetí kafe, a ve snaze najít motivaci k životu a probudit šedé buňky, jsem vyrazila na dlouhatánskou procházku.Venku je vážně krásně. Už cítím přicházet jaro. Ptáci zpívají a probouzejí přírodu k životu. Mě by možná taky probudili, ale dneska jdu jako barbar. Sluchátka v uších, a místo aby mi o krásném božím stvoření vyprávěly louky a lesy, dělá to Chris Tomlin, jehož dokonalý hlas mi připomíná, že Our God is greater...
Dívám se na pomalu zapadající slunce a hlavou se mi ženou podivně existenciální otázky. Výjimečně nepřemýšlím o nesmrtelnosti chrousta. Dnes mě víc zajímá proč jsem na světě já. Podivný jedinec ženského pohlaví, zástupce ohroženého druhu Homo Sapiens, vytlačovaného z planety Země novým druhem Homo Mobilus. Kdo doopravdy jsem? Kam vede moje cesta? Kde hledat štěstí? Otázky, na které obvykle narazíte pouze v motivačních knihách určených k hledání svého já, teď víří v mém mozku, a ne se jich zbavit. Možná je to tím, že u toho posledního kafe jsem si četla o tom, jak nebohý Eduard Delacroix shořel během popravy na elektrickém křesle, a možná jen moje únava a nedostatek spánku ve mě vyvolaly pocit, že moje Zelená Míle se blíží. Doufám, že ne. I když zítra mám schůzku s šéfem a možná budu ofiko bez práce. A jak se říká, bez práce nejsou koláče. A bez koláčů není svatba. A bez svatby nejsou děti. A bez děti není budoucnost. A už toho nech, protože to fakt nikoho nezajímá. Takže jen v rychlosti, k čemu jsem dospěla. Možná byste tu podivínku, která vám sem píše, chtěli poznat trochu víc, a možná by se i ona chtěla o sobě něco dozvědět. Tak proč to nespojit? Mohla bych pro vás připravit řadu článků o mě, abyste měli možnost mě poznat. Myslím, že i mně prospěje jednou za čas si sednout a trošku podumat o smyslu života.
Pokud tedy máte na mě nějaké otázky, zajímá vás můj názor na určité téma, neváhejte a napište mi buď sem do komentářů nebo na instagram :)
Poetika, fantazie, neskutečný styl. Ministerstvo nejvyššího štěstí je nádherná kniha o lidské lásce a utrpení, o vyvržených, ztracených a nešťastných lidech, kteří touží po svobodě a pomstě. Politický a společenský kontext, neskutečná dávka lyriky a dech beroucí příběhy vás ohromí, rozhodí a váš mozek si obtočí kolem prstu. Budete ten příběh milovat a nenávidět zároveň.
Kniha vás zavede do Indie na hřbitov ve Starém Dillí, kde Andžum, někdejší Aftáb, provozuje Penzion Ráj. Je to místo, kde najdou své útočiště všichni vyvržení, ztracení a zlomení. Setkáme se zde na příklad se Saddámem Husajnem nebo krásnou Tiló a jejím nalezeným dítětem. Kniha začíná příběhem Aftába a jeho proměnou z muže v ženu. Postupně poznáváme osudy dalších postav, prožíváme s nimi jejich lásky, ztráty a těžkosti. Na konci knihy se životy všech postav spojí, a my pochopíme celý kontext. Je to příběh o lidské tragedií popsaný velmi zvláštním metaforickým způsobem. Děj se proplétá s popisy města, lidí, přírody, objevuji se zde texty písní, básně, citáty a myšlenky, které nás vždy lehce vytrhnou z kontextu, ale přesto mají svůj smysl. Za krásnými poetickými popisy se skrývá zdrcující příběh o lidském neštěstí, politice a válce.
Dlouho jsem přemýšlela jestli o tom napsat. Je to osobní, bolí to a zabíjí mě to každý den. Ale cítím, že musím. Kvůli tobě a holkám jako jsi ty. Holkám, které ta mrcha dostala a pomalu, ale jistě je sžírá. Vy to nevidíte, máte pocit, že jste krásné. Když vám někdo řekne, že jste hubené, myslíte si, že je to poklona. Ale není to tak. Víte, co tím lidé myslí doopravdy? Často za slovy jsi hubená, ty jsi ale zhubla...se skrývá opravdové zděšení. Hrůza při pohledu na někoho, kdo vypadá jako kost a kůže. Někoho, kdo zabíjí svoje tělo i ducha, aniž by si to uvědomoval. Kdysi jsem věřila, že anorexie je jen výmysl, způsob, jak na sebe upozornit, chvilková dieta, která dětem zblbne mozek. Ale mýlila jsem se...
Smrt, utrpení, ponížení. Láska, odvaha, pomoc. Druhá světová válka rozdělila svět. Na jedné straně rozpoutala vlnu lží, nenávisti a masových vražd, na druhé straně probudila k životu opravdové hrdiny a hrdinky. Lidi, kteří se nebáli postavit osudu, riskovali svůj život, trpěli, aby mohli změnit běh války a nastolit mír. Lidi jako byla Marlene...
Druhý díl série Medová smrt vás zavede do roku 1944. Hlavní hrdinka Marlene je odvážná žena, která se nebojí riskovat život pro to, na čem jí záleží. Je sebevědomá, zkušená, má ráda výzvy, v každé situaci dokáže zachovat chladnou hlavu a vždycky najde nějaké řešení. Odhodlaná pokračovat v odboji a zastavit válku jede převlečená za zdravotní sestru do Varšavy, kde se má setkat s Jitzhakem Zuckermanem z varšavské židovské organizace a přesvědčit ho ke spolupráci s odbojem. Cestou se však vyskytne několik komplikací, které ji mohou stát život. Marlene má hodně zkušeností a umí vyváznout z kdejaké šlamastyky, jenže tentokrát je s ní patnáctiletá Trudi, která má pocit, že je nedotknutelná a nic se ji nemůže stát, nedává si pozor na pusu a příliš riskuje. Marlene cítí za dívku zodpovědnost a po celou dobu se ji snaží chránit. Jenže život umí být někdy příliš krutý...
