Anorexie - nemoc, která mi vzala všechno.

Dlouho jsem přemýšlela jestli o tom napsat. Je to osobní, bolí to a zabíjí mě to každý den. Ale cítím, že musím. Kvůli tobě a holkám jako jsi ty. Holkám, které ta mrcha dostala a pomalu, ale jistě je sžírá. Vy to nevidíte, máte pocit, že jste krásné. Když vám někdo řekne, že jste hubené, myslíte si, že je to poklona. Ale není to tak. Víte, co tím lidé myslí doopravdy? Často za slovy jsi hubená, ty jsi ale zhubla...se skrývá opravdové zděšení. Hrůza při pohledu na někoho, kdo vypadá jako kost a kůže. Někoho, kdo zabíjí svoje tělo i ducha, aniž by si to uvědomoval. Kdysi jsem věřila, že anorexie je jen výmysl, způsob, jak na sebe upozornit, chvilková dieta, která dětem zblbne mozek. Ale mýlila jsem se...

Poprvé jsem se s ní setkala před dvěma lety, když jsem byla navštívit kamarádku. Měla ji její spolubydlící. Holka, která mohla být nádherná, ale nebyla. Byla ošklivá jako každá anorektička- kost a kůže, nepřirozené tělo, vystouplé lícní kosti, zničené vlasy. Jenže ona to neviděla. Když mi podala svoji studenou vyhublou ruku, měla jsem co dělat, abych ji stiskla. Bylo to strašné. Jako bych se dotýkala kostlivce. 

zdroj obrázku

Dívky, které trpí mentální anorexii si připadají pořád tlusté a vyhublé tělo jim připadá krásné. Každé kilo dolů je důvod k oslavě. Začíná to pomalu. Nejdřív mají cíl zhubnout kilo, pak dva, pět, deset, patnáct...Je to jako kolotoč, který se roztočí a nejde zastavit. Kdysi jsem tomu nevěřila. Nechápala jsem, že si někdo může nechat tak zblbnout mozek. Vůbec mi nedocházelo, co slovo anorexie doopravdy znamená. Dokud jsem nepotkala spolubydlící mé kamarádky. Tehdy to byl pro mě šok, dlouho jsem se z toho vzpamatovávala, ale to nejhorší bylo teprve přede mnou. Tahle dívka byla pro mě cizí. Neznala jsem ji, nevídala jsem ji každý den, neměla jsem s ní společné koníčky, vzpomínky. Jenže tahle dívka byla jen začátkem, přípravou na něco, co mělo přijít později. Neuběhl ani rok a můj život se změnil v noční můru...

Onemocněla jsi ty. Ani nevím, kdy a jak to začalo. Řekl ti snad někdo něco? Ublížil ti někdo? Udělala jsem snad něco já? Proč? - ptala jsem se sama sebe pořád dokola, ale odpovědi jsem nenašla. Vše se zdálo tak normální. Cvičila jsi, přestala jsi jíst sladké, pila jsi hodně vody. Nebylo na tom nic špatného. Ale najednou jsi přede mnou stála tak strašně hubená. Měla jsem co dělat, abych se před tebou nerozbrečela a neuhnula pohledem. Byla jsi pro mě vším. Nikdy jsem si nemyslela, že o tebe přijdu, že tě ztratím. Najednou, bez upozornění. Sebrala mi tě. V hlavě mi vířily otázky, na které jsem nedokázala najít odpovědi. Nechápala jsem, jak a kdy se to stalo. Z krásné, veselé dívky se stala troska. Vyhublý kostlivec, který se nedokázal ani usmát. Byla jsi bledá jako smrt, často jsi omdlévala, začaly ti padat vlasy a na kůži jsi měla tu odpornou vyrážku. Jenže tys nic z toho nevnímala. Cítila ses krásná a chtěla jsi hubnout dál. Neviděla jsi, jak lidé okolo tebe zavírají oči, uhýbají pohledem, jenom aby se nemuseli dívat na tebe.

Začíná to nevinně. Cvičí, pijí hodně vody, přestávají jíst sladké. Postupně však začínají omezovat další potraviny - pečivo, sýry, maso...jedí hodně ovoce a zeleniny. K večeři chleba se sýrem, šunkou a zeleninová obloha - k večeři chleba se šunkou a zeleninová obloha - k večeři půl krajíčku chleba a zeleninová obloha- k večeři salát nebo kousek ovoce. Pomalu ale jistě vyhazují ze svého jídelníčku další a další jídla. Pokud jedí ve společnosti, za každou cenu si budou chtít naložit jídlo samy. S každým dnem jejich porce bude menší a menší. Svačiny schovávají nebo rozdávají kamarádům. Až do úplného vyhladovění. Anorexie je nebezpečná nemoc a její první příznaky jsou úplně nevinné. Máte podezření, že vaše dcera začíná omezovat jídlo. Připravíte k svačině něco, co má hodně ráda. Celé to sní a vám spadne kámen ze srdce. Všechno je v pořádku. Jenže už nevidíte, že k večeři si nevezme nic nebo jen něco malého, protože najednou nemá hlad. Pokud se vám zdá, že vaše dítě experimentuje s jídlem, nezavírejte oči, neříkejte si, že je to normální, že všechno bude v pořádku, že je to jen hloupá dieta, která brzy přejde. Všímejte si všeho, protože anorexie se o nic neprosí, na nic se neptá, nepotřebuje vaše svolení, aby vám mohla sebrat díte. Prostě jednoho dne vkročí do vašeho domu a unese ho. Sežere ho zaživa. Zničí všechno. Vaše dítě. Vás. Vaší rodinu. Rozbije všechny vztahy. Zní to strašně krutě, to přeci nemůže být pravda. Ale je. Vím to, protože jsem to zažila.

Cvičila jsi a hladověla. Myslela sis, že se to týká jen tebe. Zabíjela jsi svoje tělo. Ale nevíš všechno. Tady nešlo jen o tebe a o tvůj pocit. Šlo o nás všechny. O tvoji rodinu, kamarády, o mě. Nikdy jsem ti to neřekla, ale každý den jsem se za tebe modlila. Každý den jsem prosila Boha, ať mi tě nebere, ať tě zachrání. Měla jsem noční můry, nedokázala jsem spát. Každý den jsem umírala strachem. Tak strašně jsem se o tebe bála. Měla jsem pocit, jakoby mě na hrudi tlačil obrovský balvan. Když ses nedívala, pořád jsem plakala. Ráno, večer, v noci. Nedokázala jsem přemýšlet o ničem jiném. Byla jsem vyděšená k smrti. Nenáviděla jsem tu bezmoc. To, že nevím, jak ti pomoct. To, že já - holka, která si poradí v každé situaci, si najednou nevěděla rady. Snažila jsem se s tebou mluvit, ale tys mě odmítala. Utíkala jsi přede mnou, nechtěla jsi mě ani vidět. Milovala jsem tě, chtěla tě zachránit, ale tys mě brala jako největšího nepřítele. Někoho, kdo ti chce ublížit. Pořád sis psala ty svoje hrozné tabulky. Chtěla zhubnout na 50 kg...45 kg...40 kg. Neviděla jsi, že při tvé výšce a věku tahle váha NENÍ normální! Nechtěla jsi nic slyšet. Pořád jsi jenom cvičila a cvičila. Pila vodu, hlídala se. Počítala kalorie. Jakoby svět se točil jenom kolem váhy. Tolikrát jsem tě chtěla chytit za ramena, křičet: Tak už s tím přestaň! Nech toho! Copak nevidíš, co se s tebou děje?! Tohle není normální! Proč jsi tak slepá?! Proč pořád musíš hubnout?! Proč nějaká kila jsou důležitější než my - tvoje rodina, tví přátelé. Máš kolem sebe tolik skvělých lidí, ale místo toho se přátelíš s ní. Uctíváš jí, máš ji radši než nás všechny. Ji - svoji dietu, svoji anorexii. Chtěla jsem to všechno vykřičet. Chtěla jsem tě chytit za ramena a třást s tebou tak dlouho, dokud ji nevyženu. Dokud se nevzpamatuješ. Dokud nevyhodíš všechny svoje debilní zápisky kalorii, toho co smíš a nesmíš jíst, kolik vody musíš vypít a kolik žvýkaček žvýkat abys potlačila pocit hladu. Pořád dokola sis někde zaznamenávala svoje cíle, svoji pitomou váhu. Každý den sis psala, kolik musíš zhubnout, jak dlouho máš cvičit, kolik kalorii mělo každé z jídel, které jsi snědla. Proč jsi neviděla, že to není normální? Proč mi tě anorexie vzala? Proč ti zavřela oči na všechny krásy světa, vzala ti úsměv a radost. Zakázala ti dát si se mnout to, na co máš chuť, koupit si zmrzku, zajít s přáteli na pizzu, smát se. Udělala z tebe svého otroka. A my jsme nemohli dělat nic. Tolik jsem chtěla, abys vyhodila všechny svoje poznámky, přestala si prohlížet fotky hubených holek, sledovat tipy na hubnutí, aplikace, články a návody jak rychle zhubnout. Protože to všechno byly její zbraně. Její lákadla.

Anorexie je převlečený ďábel. Vypadá nevinně. Nikdy vám neřekne, že to, co děláte je špatné. Láká vás, abyste zahnali hlad vodou a žvýkáním. Abyste si místo pořádného jídla dali jen kousek ovoce nebo zeleniny. Je to zdravé a má to minimum kalorii. Tenhle ďábel vám nejdřív vezme sladkosti a pomůže shodit pár kil. Všechno vypadá růžově a neškodně. Jenže postupem času vás vtahuje víc a víc. Vezme vám pořádná jídla, vezme vám radost a smích, vezme vám rodinu a přátele, vezme vám tělo a na konci vám vezme život...

Pamatuji si den, kdy jsem se zhroutila. Už jsem nedokázala jít dál. Nikdy v životě jsem neměla takový strach a pocit bezmoci jako tehdy. Byla jsem u přítele doma. Seděli jsem s jeho rodiči v obývacím pokoji, povídali si. Oni se smáli a žertovali. Nikdo z nich neměl ani tušení, co se dělo v mém nitru. Všechno zahalila černá tma. Seděla jsem tam, ale myšlenkami jsem byla úplně jinde. Tak strašně jsem se bála. Byla jsem zoufalá, zdrcená, zničená a roztrhaná na kousky. Když jsme pak byli s přítelem sami, zeptal se mě co se to se mnou poslední dobou děje. Jsi úplně mimo. Vůbec se nesměješ, pořád jsi myšlenkami někde jinde. Ani, co je s tebou? Nevydržela jsem to. Zhroutila jsem se na postel a plakala a plakala. A pak jsem se mu podívala do očí a zašeptala: Co když umře?

Holky prosím vás...poslouchejte své blízké, když vám říkají, že hubnout nepotřebujete. Jste krásné takové, jaké jste. Je lepší mít jedno kilo navíc, než si zkazit celý život. Anorexie není sranda. Není to nemoc, která zničí jen vás. Ubližuje vaším blízkým tak moc, že si to ani ve snu nedokážete představit. Tohle je varování pro každou dívku, kterou napadlo držet dietu. Svět internetu nám ukazuje dokonalé lidi, upravené ve photoshopu. Realita je jiná. Nikdo není dokonalý! Každý člověk na tomto světě je krásný a výjimečný! Každý! A pokud ti někdo říká opak, zamysli se, proč? Nemusíš nikomu nic dokazovat. Jsi nádherná taková, jaká jsi. Člověk, který tě uráží, to dělá pravděpodobně jen proto, že sám má problémy a cítí se bezcenný. Potřebuje si dodat odvahu, vidět sebe v lepším světle, a proto chce někoho shodit, ponížit, aby se sám cítil lepší. Holky prosím, netrapte se hlady, nezačínejte s tím, protože je strašně těžké to mít opravdu pod kontrolou. Říkáte si, že to zvládáte, že víte, co děláte. Ale to není pravda. Anorexie je ďábel, který vám šeptá, že vše je v pohodě a pod kontrolou. Neposlouchejte ho prosím! Zastavte to, dokud je čas! Přestaňte počítat kalorie, začněte žít. Cvičte pro radost, ne z donucení. Jezte to, co máte rády. Nepište si do deníčku kolik chcete zhubnout, co můžete jíst, a co ne. Nesoustřeďte se na kila a kalorie, dívejte se kolem sebe. Místo čtení článku o hubnutí, raději sáhněte po krásné knize. Místo sledování videí, jak zhubnout si pusťte svůj oblíbený film. Život je nádherný tak ho začněte žít. Věnujte se své rodině, přátelům, koníčkům. Smějte se a radujte z maličkostí. Nejste otrokem, nemusíte ji poslouchat. Nemusíte se hlídat! Pokud jste na začátku svoji "diety" zastavte to, dokud je čas. Můžete počítat kalorie nebo žít! Co si vyberete? Prosím nezapomeňte, že vaše rozhodnutí ovlivní nejen vás, ale i životy vašich blízkých. 

Pár rad nakonec pro mladé dívky, jejich blízké a všechny ostatní lidi, kteří se potýkají s tímto problémem:

1) Pokud děláte věci popsané v těchto bodech ihned s nimi přestaňte! Zastavte to, dokud máte čas! Prosím...

• vedete si záznamy o tom, co jste snědli a kolik to mělo kalorii
• váš cíl je zhubnout víc, než je vaše normální BMI ( nebo někde na hranici)
• když máte hlad pijete vodu nebo žvýkáte žvýkačky
• snažíte se jíst menší porce
• máte přesně vypsané co můžete, a co nesmíte jíst
• každý den si plánujete kolik toho můžete sníst, kolik vody musíte vypít, jak dlouho musíte cvičit apod.
• cvičíte každý den bez přestávky i když se necítíte dobře nebo jste unavení
• lžete rodině a přátelům kvůli jídlu
• schováváte nebo vyhazujete jídlo
• rozpitváváte jídlo na malé kousíčky
• když sníte něco, co není na vašem seznamu toho, co smíte, nebo když sníte víc než máte ,,povoleno" máte špatný pocit, jdete cvičit, nebo se snažíte zbavit kalorii jiným způsobem ( zvracíte, nejíte už daný den nic...)

2) Pokud jste zjistili, že sami nedokážete přestat vyhledejte pomoc. Opravdu to není legrace. Nenamlouvejte si, že se vás to netýká. Svěřte se rodičům, učiteli, kamarádce a poproste, ať vám pomohou vyhledat odbornou pomoc. Není se za co stydět! Vaše zdraví je hlavní! Prosím...

3) Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo se začíná chovat neobvykle - omezuje porce, počítá kalorie, hodně cvičí, vynechává jídlo, schovává jídlo, vymlouvá se a vymýšlí si argumenty, proč to nebo tamto nejí, mějte se na pozoru! Nezavírejte před tím oči, neuklidňujte sami sebe, že o nic nejde. Jde o hodně! Já jsem si to dlouho nepřipouštěla, neviděla jsem, že někdo z mých blízkých má problém a věřte mi, že si to nikdy nepřestanu vyčítat. 

Tímto článkem jsem chtěla ukázat, že anorexie je nemoc, která dokáže zničit život celé rodiny. Začíná nevinně, ale má hrozné následky. Toto je můj způsob, jak se alespoň částečně zbavit toho břemene, té bolesti. Ještě nedávno vše vypadalo růžově. Zdálo se, že jsme to zvládli, že jsme vyhráli. Jenže teď nevím. Cítím, že se děje něco zlého a snad to je jen planý poplach. Nechci se vrátit do toho pekla a nedovolím jí, aby mi tě zase vzala, aby zase všechno zničila. Tentokrát ne. Jsem možná slabá, ale připravená bojovat. Jsem připravená se obětovat. Možná, že mě budeš nenávidět, ale já tě budu hlídat, protože jsi pro mě vším. Pošlapeš mě, popliveš, přestaneš se mnou mluvit, možná mě už nikdy nebudeš chtít vidět. Jsem ochotna to risknout. Raději obětuji náš vztah než tvůj život. I kdybych měla zemřít, ochráním tě. Protože jsem tě vždy milovala, miluji a milovat budu...