Něco končí, něco začíná. Víkend je pryč a přišlo pondělí - pro většinu z nás nejtěžší den v týdnu. Venku je ještě tma, když v tom se ozve příšerný zvuk budíku, a vy se s velkým přemáháním musíte vyhrabat z postele, a vykročit pravou nohou do práce nebo do školy. A jak to v pondělky bývá, nohy se vám popletou, a zase ta levá jako prví překročí práh vašeho domu. Venku je sychravo, prší, je zima, takže se ani nedivím, že byste raději zůstali celý den zahrabaní pod teplou peřinou s knížkou nebo dobrým filmem. Pro ty, kdo rádi čtou mé články mám však dobrou zprávu. Jelikož je pondělí, je čas na nový díl seriálu Mluvit, ptát se, milovat.
Jak vypadá dobrý manžel, dobrá manželka ?
V minulém článku jsme přemýšleli o tom, co pro nás znamená láska. Dneska se posuneme o krok dál a zamyslíme se nad tím, jak by měl vypadat náš budoucí manžel nebo naše budoucí manželka.
Je totiž velmi důležité vědět, koho vlastně hledáme. Pokud jsme rodinný typ, pravděpodobně hledáme někoho, kdo taky chce mít hodně dětí, je starostlivý, milý, rád se stará o druhé - prostě takový člověk od rodiny. Pokud v nás ale bije srdce dobrodruha, možná nám víc bude vyhovovat někdo, kdo miluje cestování, horolezectví, kdo má rád extremální zážitky a spolu s námi se vydá na dlouhou cestu za dobrodružstvím. Řekněme si to na rovinu- jestli se celý život chceme potápět se žraloky, asi by bylo lepší najít si partnera, který bude mít chuť tuto radost s námi sdílet, než někoho, kdo má rád pohodu domova a společné koukání na televizi. V tom druhém případě je totiž velice pravděpodobné, že to klapat prostě nebude.
Takže úkol pro tento týden zní: Zeptejte se svého partnera, jak si představuje vás v manželství.
Někteří muži si nedokážou představit, že by žena neuměla vařit, péct, prát a uklízet. Přesto tyto činnosti nejsou pro všechny ženy samozřejmostí. Některým mužům ale vůbec nevadí, když je doma nečeká teplá večeře. Ba naopak, rádi se vaření ujmou sami. Když se řekne ideální manžel, některé ženy si vybaví muže, který si hraje s dětmi, myje nádobí, umí pomoct v domácnosti. Jiným naopak vadí, když se jim muž do toho plete, raději ať se stará o ty "mužské" práce - opraví kohoutek, sestaví skříň, přibije hřebík, pokosí trávník. Ne všichni muži jsou však manuálně zruční. Každý jsme jiný, a každý u svého budoucího manžela či manželky budeme hledat jiné vlastnosti.
Někdo chce cestovat, někdo přebalovat. Někdo má rád děti, někdo je nesnáší. Někdo miluje zvířata, někdo se jich štítí. Právě tyto protiklady se spíš nepřitahují. Pokud nesnášíte zvířata, asi si těžko zvyknete na život na farmě a na to, že váš partner od vás očekává, že budete dojit, uklízet hnůj a krmit slepice. Jestli nechcete mít děti, a vaše drahá polovička vám vylíčí, že se nemůže dočkat, až budete mít miminko a nejlíp aby to byla dvojčátka, kluk a holka, ale pokud to budou dvě holky, tak nevadí, protože si pak stejně pořídíte ještě další dvě nebo tři děti(...)
Možná vás při této představě rozbolí hlava nebo dokonce utečete.
Pokud jste nezadaní, to vůbec nevadí. Už teď můžete začít přemýšlet, jakého manžela/manželku chcete.
Hledáte už dlouho a pořád nic ? Ten/ta ideální nikde na obzoru není? Popřemýšlejte tedy ještě jednou, jak by měl/a vypadat. Možná zjistíte, že prostě jen hledáte na špatném místě.
Správný výběr manžela či manželky je hrozně důležitý. Musíte si uvědomit, že je to rozhodnutí na celý život. (Tedy pokud nechcete pak strávit měsíce či léta podepisováním rozvodových papírů, tahanicemi po soudech apod.) Jestli si vyberete špatně, budete toho hodně litovat. Takže nedělejte ukvapené závěry. Popřemýšlejte, jestli se k sobě hodíte, jestli máte podobné zájmy, nebo jestli jeden z vás nedělá něco, co tomu druhému opravdu hodně vadí. Nikdy nebudete úplně stejní. Vždycky mezi vámi budou nějaké rozdíly. Na tom není nic špatného. Vy ráda čtete, on má rád sporty? No a co. Tohle opravdu není důvod k rozchodu. Hledejte věci, které se dohromady skloubit nedají. Jestli máte o životě v manželství každý úplně jinou představu, nečekejte, že se to pak nějak změní, že najdete kompromis. Neříkám, že to není možné, ale je to velice těžké. Ne všechno se dá spojit dohromady, ne všechno se dá slepit.
Většina z nás jednou bude stát před rozhodnutím, zda vstoupit do manželství nebo ne. Je to nádherný krok, pokud ho uděláte s tou správnou osobou. Jestli máte pocit, že by to neklapalo, nedělejte ho. Pokud však cítíte, že je to tak správně, nebojte se toho. Manželství je nádherný dar. Jen a jen váš. Nikdo na světě nemůže říct, že tohle manželství je dobré a tohle už ne. Pokud jste spolu rádi, vyhovuje vám žít tak, jak žijete, pak je to správně. Manžel vaří a vy opravujete auta? No a co! Není to divné, pokud jste oba šťastní!
Držím palce, ať se rozhodnete správně. Pište, ptejte se, komentujte a hlavně se mějte krásně.
Pokud vás článek zaujal, můžete si přečíst předchozí díl
V minulém článku jsme přemýšleli o tom, co pro nás znamená láska. Dneska se posuneme o krok dál a zamyslíme se nad tím, jak by měl vypadat náš budoucí manžel nebo naše budoucí manželka.
Je totiž velmi důležité vědět, koho vlastně hledáme. Pokud jsme rodinný typ, pravděpodobně hledáme někoho, kdo taky chce mít hodně dětí, je starostlivý, milý, rád se stará o druhé - prostě takový člověk od rodiny. Pokud v nás ale bije srdce dobrodruha, možná nám víc bude vyhovovat někdo, kdo miluje cestování, horolezectví, kdo má rád extremální zážitky a spolu s námi se vydá na dlouhou cestu za dobrodružstvím. Řekněme si to na rovinu- jestli se celý život chceme potápět se žraloky, asi by bylo lepší najít si partnera, který bude mít chuť tuto radost s námi sdílet, než někoho, kdo má rád pohodu domova a společné koukání na televizi. V tom druhém případě je totiž velice pravděpodobné, že to klapat prostě nebude.
 |
| zdroj:pixabay |
Někteří muži si nedokážou představit, že by žena neuměla vařit, péct, prát a uklízet. Přesto tyto činnosti nejsou pro všechny ženy samozřejmostí. Některým mužům ale vůbec nevadí, když je doma nečeká teplá večeře. Ba naopak, rádi se vaření ujmou sami. Když se řekne ideální manžel, některé ženy si vybaví muže, který si hraje s dětmi, myje nádobí, umí pomoct v domácnosti. Jiným naopak vadí, když se jim muž do toho plete, raději ať se stará o ty "mužské" práce - opraví kohoutek, sestaví skříň, přibije hřebík, pokosí trávník. Ne všichni muži jsou však manuálně zruční. Každý jsme jiný, a každý u svého budoucího manžela či manželky budeme hledat jiné vlastnosti.
Někdo chce cestovat, někdo přebalovat. Někdo má rád děti, někdo je nesnáší. Někdo miluje zvířata, někdo se jich štítí. Právě tyto protiklady se spíš nepřitahují. Pokud nesnášíte zvířata, asi si těžko zvyknete na život na farmě a na to, že váš partner od vás očekává, že budete dojit, uklízet hnůj a krmit slepice. Jestli nechcete mít děti, a vaše drahá polovička vám vylíčí, že se nemůže dočkat, až budete mít miminko a nejlíp aby to byla dvojčátka, kluk a holka, ale pokud to budou dvě holky, tak nevadí, protože si pak stejně pořídíte ještě další dvě nebo tři děti(...)
Možná vás při této představě rozbolí hlava nebo dokonce utečete.
 |
| zdroj:pixabay |
Hledáte už dlouho a pořád nic ? Ten/ta ideální nikde na obzoru není? Popřemýšlejte tedy ještě jednou, jak by měl/a vypadat. Možná zjistíte, že prostě jen hledáte na špatném místě.
Správný výběr manžela či manželky je hrozně důležitý. Musíte si uvědomit, že je to rozhodnutí na celý život. (Tedy pokud nechcete pak strávit měsíce či léta podepisováním rozvodových papírů, tahanicemi po soudech apod.) Jestli si vyberete špatně, budete toho hodně litovat. Takže nedělejte ukvapené závěry. Popřemýšlejte, jestli se k sobě hodíte, jestli máte podobné zájmy, nebo jestli jeden z vás nedělá něco, co tomu druhému opravdu hodně vadí. Nikdy nebudete úplně stejní. Vždycky mezi vámi budou nějaké rozdíly. Na tom není nic špatného. Vy ráda čtete, on má rád sporty? No a co. Tohle opravdu není důvod k rozchodu. Hledejte věci, které se dohromady skloubit nedají. Jestli máte o životě v manželství každý úplně jinou představu, nečekejte, že se to pak nějak změní, že najdete kompromis. Neříkám, že to není možné, ale je to velice těžké. Ne všechno se dá spojit dohromady, ne všechno se dá slepit.
 |
| zdroj:pixabay |
Držím palce, ať se rozhodnete správně. Pište, ptejte se, komentujte a hlavně se mějte krásně.
Pokud vás článek zaujal, můžete si přečíst předchozí díl
Och ne, komentář se mi smazal... ta znova.
OdpovědětVymazatJsem moc ráda, že je tu další díl! Už jsem se na něj těšila. Konečně budou pondělky něčím hezký.
Říkám si, kolika lidem by to třeba změnilo život, kolik lidí by si vybralo jinak. Škoda, že někdy se bavíme, a na tyhle věci se neptáme, zapomínáme. A pak se vlastně ani neznáme.
Právě nad tímhle poslední dobou často přemýšlím, poznávám se.
Pro mě je tou hlavní prioritou to pohodlí domova, byť neříkám, že nemám ráda i nějakou túru do hor, cestování, a tak. Ale prostě... domov je priorita, to nejdůležitější.
K tématu dětí se stavím hodně otevřeně. Nevím, jestli jsem v tom sama, ale já tohle opravdu plánovat nechci. Někdy říkám, že nechci žádné děti, i když vím, že je to lež. Říkám to, abych... já nevím, asi abych měla doma pokoj :D Protože mě řeči typu: "No chudáci jednou tvoje děti!", "Ty budeš hrozná matka, tebe bych za matku teda nechtěl!" hrozně poraní. A tak radši odpovím, že žádný děti nechci, i když... si vlastně vůbec nejsem jistá.
Jsem tomu hodně otevřená, protože...si říkám, děj se vůle Páně. Možná tak nějak podvědomě tuším, že když bych řekla, že budu bezdětná, budu mít stejně nakonec děti čtyři, když řeknu, že budu mít dvě děti, zadaří se jen jedno, nebo rovnou tři... a nebo vůbec žádné.
Chci to brát, jak Bůh dá. Dá-li jedno dítě, pak ho chci přijmout. Dá-li dvě, tak také. Hodlám to řešit, jak to přijde, a je pravda, že otázku dětí teď sama moc řešit nechci, protože... je k tomu prostě třeba dvou :D
Kdybych věděla, že partner bude dobrý táta, nebála bych se pořídit si s ním větší rodinu. A kdybych věděla, že má spíš rád svůj klid, chce mít čas i na jiné věci než na výchovu dětí, a vlastně k tomu ani nějak zvlášť netíhne, tak... bych to asi zvážila.
Navíc, ony děti jsou radost i starost, a člověk by si to měl dobře rozmyslet, pokud tu možnost má. Přijmout je se vším všudy, na úkor svého času, který předtím vyplýtval sám na sebe, pro sebe.
Mnoh, to už jsem se zase trochu rozjela. Prostě... zůstávám otevřena hodně možnostem, ono mi vlastně nic jiného nezbývá...
Hodně nad tím teď přemýšlívám. I nad feminismem, šovinismem, nad "mužskými a ženskými pracemi", nad vším takovým.... ;)
Dobře vím, že pro některé dobrá manželka = teplé jídlo... a uklizený dům.
Jen nevím, jestli bych to dokázala. Vařit se chci naučit, vlastně už na tom dost pracuju, snažím se, dělám. Ale vždycky to bude jenom jeden "rys" mojí osobnosti, a... popravdě, já bych byla moc ráda, a mám ráda ten typ domácností,kde se partneři v práci střídají. Muž na gauči, zatímco žena stojí u plotny mi moc nevyhovuje, mnoh ale.. uvidíme.
Ať to rozhodne On.
Měj se moc hezky, Lillen.
Děkuji za hezký komentář :) Ty chvíle, když budeš řešit děti přijdou. Já jsem s přítelem už skoro 4 roky, takže jsme se o všem o čem jsem tu psala už bavili. Oba jsme potřebovali vědět, jak to má ten druhý, jestli je rodinný typ nebo ne.
VymazatTaké jsme se shodli na tom, že bychom se rádi o domácnost starali společně. Jestli to tak opravdu bude, uvidíme :) Tyto věci skládám do rukou božích a doufám, že nás v tom povede a pomůže nám se vzájemně podporovat. Tobě taky z celého srdce přeji, aby jsi byla šťastná, našla odpovědi na všechny své otázky! Měj se krásně :)
Děkuji :) Chápu, že jsou to hodně důležité otázky. A znám lidi, co by řekli: "Tahle dívka chce jen jedno dítě, tu nechci. Najdu si raději jinou, která bude chtít mít čtyři, pět dětí. Svým způsobem to chápu, ale tím druhým... vůbec :D Teď jsem nad tím hodně přemýšlela, že i možná proto se mi špatně hledá "ta spřízněná duše" - jelikož absolutně nevím (v některých ohledech) co chci - a to se pak opravdu hledá těžko. Ale já už taková prostě jsem. Možná na to jednou zajdu, ale jsem typ, co jde na kompromisy. Já chci jedno dítě, ty čtyři... Tak... jo, tak asi budeme mít dvě nebo tři, uvidíme. A jak jsem řekla... do velké rodiny se sice moc nehrnu, na druhou stranu - chci věcem nechat volný průchod, a brát každé dítě (pokud nějaké příjde) jako Boží dar. :D Ale třeba se mi to ještě nějak spraví, změní, koneckonců... poslední dobou si říkám, že jsem vážně ještě dítě. :D Na spoustu věcí mám ten dětský pohled, jsem tak naivní, tak "nezkušená", neotrkaná... :D Ačkoli... Pán řekl - že když nebudeme jako děti, nevejdeme do Božího království :D - tak třeba... to má nějaký důvod, že taková jsem, že si fakt nepřipadám mnohdy jako mladá žena, co je připravená vstoupit oběma nohama naplno do "dospěláckého života"... ale spíš jako ta malá holka s krabičkou plnou snů a ideálů, co věří ve spoustu věcí, ve které většina dospělých už nevěří. :D -Teď je otázka, jestli je to dobře nebo špatně.
VymazatJo, a ještě k těm kompromisům. Já jsem křesťanka, takže na prvním místě musím mít - a to musím je tam značně nemístný, protože já ho tam potřebuju mít - Boha. Svoji víru. Hlavně bych nesnesla žít s člověkem, co by měl ke křesťanství a mojí víře nenávist, to bych nedokázala. A taky mám hodně závažné charakterové požadavky - aby byl hodný, aby mě netýral - já vím, že si někdo řekne, to je přece jasný, samozřejmý - ale pro mě to tak úplně samozřejmý není... Prostě... pokud už se do někoho zamiluju, a on... bude mít stejnou víru jako já, a bude na mě hodný, budu si ho vážit, respektovat ho, tak... ho opravdu nebudu opouštět kvůli tomu, že on chce jiný počet dětí, než já.
(Je fakt, že nemám ráda tu "definitivnost" - nikdy, žádné. To by mě asi hodně znejistělo, a dost bych to zvažovala... přece jen, jak řekla Wendy Petru Panovi ;) NIKDY JE STRAŠNĚ DLOUHÁ DOBA.
No a pak taky, co se těch dětí týče, teď si uvědomuju, že jsem v tom taky hrozně "nestálá", zmatená. Ještě před půl rokem jsem měla takový tajný plán ;) že buď budu mít jedno dítě, nebo tři... a teď si zase říkám, že mít jedináčka není úplná ideálka :D Chjo, jsem zmatená jak včelky z jara :D :D
Jinak - za tu společnou domácnost u vás jsem ráda, a přeju vám to, protože... když jsou na to lidi dva, tak jde všechno líp ;)
Ať vám Bůh dá svoje požehnání, vám oběma.
L.
S tou vírou to máme podobně :) Drž se toho co chceš! Pokud je to pro tebe důležité, nesmíš se toho vzdát! A víra důležitá je. To víme obě :) Protože bez Boha je to strašně těžké. Já sama vím, že bez něho to naprosto nezvládám, že ztrácím kontrolu nad svým životem. S ním jsem v pohodě, vím, co chci, na čem mi záleží. Nebojím se a vždycky cítím, že s Ním to nějak zvládnu.
VymazatJinak nevím, jestli jsem se správně vyjádřila :) Tu společnou domácnost zatím ještě nemáme. Možná za pár let :)
A jsme zase u toho, že člověk musí vědět, co sám chce, protože bez toho se nedá stavět. Bohužel třeba sama o sobě vím, že jsem ochotná se pro člověka, kterého miluju, vzdát části své vlastní osobnosti, svých snů (těch menších), něco tomu vztahu tzv. obětovat. Je dobře, není to dobře? To v konečném důsledku ukáže až čas a zjištění, jestli se cítím víc šťastně nebo nešťastně.
OdpovědětVymazatVe vztazích se určitě nevyplácí dělat ukvapené závěry, a obzvlášť ne při vstupu do manželství, a proto doufám, že až to jednou přijde, budu si opravdu jistá. Stát před oltářem a mít hlavu plnou pochyb je určitě zatraceně nepříjemný pocit, ale věřím tomu, že i tací se najdou.
Dalo by se toho na tomto místě napsat mnohem mnohem víc, ale to by taky mohl vzniknout třeba nějaký filozofický směr, a těch už je i tak víc než dost, takže už jen napíšu, že se těším na další článek a do té doby budu ještě dumat nad tímto.
Já osobně si myslím, že je dobře, když se umíme pro vztah "obětovat". Neříkám vzdát se svých snů a ve všem přizpůsobit, ale dobře si rozmyslet, zda to, o co tak strašně stojíme je opravdu tak důležité. Spíš bychom měli hledat kompromis, než si tvrdohlavě stát vždy za svým. Sama jsem to párkrát zažila, když jsme se s přítelem o něčem bavili a já zjistila, že on to chce úplně jinak, než já. Nejdřív jsem měla pocit, že nezvládnu ustoupit, protože takhle jsem si to vysnila,ale pak se mi to rozleželo v hlavě, a došlo mi, že jde vlastně o úplnou maličkost, kvůli které se nestojí za to hádat. Ne vždy je jen jedno východisko, ne vždy to, co si myslíme, že je nejlepší, opravdu nejlepší je. Jsou chvíle, kdy vážně o nic důležitého nejde, a je lepší dát na toho druhého a ustoupit :)
VymazatKrásný článek.
OdpovědětVymazatJá sama jsem byla vždy ve volbě partnera trochu náročnější. Prostě mi jen tak někdo nevyhovoval a tak jsem byla dlouho sama (a taky proto že jsem si udělala modlu z jednoho kluka a nepustila k sobě nikoho jiného :D). Ale naštěstí jsem konečně našla někoho, kdo mi vyhovuje a je mi s ním dobře. Neshodnem se na všem a někdy mi leze fakt na nervy, ale to je nic oproti shodám co máme. Hodíme se k sobě a potvrdili nám to i známí- co se tak často nestává :D. Máme podobný pohled na život a podobné plány a to je dobře. Nevím zda jsem se rozhodla správně- ale vždy jsme chtěla jednoho partnera na celý život a pokud to bude můj současný přítel budu moc ráda- je to totiž skvělý a zatím to vidím tak- že nám to bude klapat.
To je krásné! Strašně moc vám to přeji! (Myslím, že máme trošku podobný příběh :) )
VymazatJe moc důležité, abyste měli stejný pohled na život a podobné plány! To máte, takže vám nic nestojí v cestě, aby to fungovalo dobře. Musíte se jen oba snažit a společně pečovat o váš vztah. Buďte spolu šťastní! Moc vám to přeji!