10. září 2016

Před soudem

Mé malé děťátko pláče hladové
Prosí mě, maminko dej mi jíst.
A vy dnes máte k večeři libové
okolo stolu padesát míst.

Přemýšlíte, zda koupit si golfové hřiště nebo sad
Mé dítě zatím zoufale pláče
Maminko, já mám hrozný hlad.

Pán politik si krade potají
mě policie stíhá,
lidé si kolem šeptají,
že zlodějka jsem, nepoctivá.

Mé dítě o jídlo mě prosí,

jen starý chleba v obchodě jsem vzala.
Ono je slabé, zmrzlé a bosé.
Já jenom chudá matka stará.

Zavřeli jste mě do vězení,
protože kradla jsem pro své dítě.
Pane politiku, to přeci nic není,
že vy na penězích doslova sedíte.

Já vím, kontakty různé máte
a také dvě nové vily.
Peníze od prostých lidí vybíráte
Jen, abyste si krásně žili.

Prý letos na Kanárských ostrovech
s milenkou si budete užívat.
Mě odváděli v okovech.
Své dítě jsem viděla umírat.

Co mi to tady vykládáte,
že spravedlivý je náš stát.
Hlavně, že vy si peníze máte.
O nic se nemusíte bát.

Co o životě vůbec víte.
Kradete, nikdo vás netrestá.
Koho chcete, podplatíte.
Politici, matka vám tleská !

Moje dítě v noci zemřelo.
A já za mřížemi sedím.
Srdce mé už osiřelo.
Na nespravedlnost hledím...

2 komentáře:

  1. To je hodně smutná báseň a hodně pravdivá. I když, dnes by spíš dítě sbalila sociálka a šoupla je do děcáku, pokud by matka své dítě neuživila (to je realita, prý se to opravdu děje, místo aby matce přidali, tak jí dítě seberou).
    Při čtení té básně jsem si vzpomněla na slavný román Bídníci a příběh Fantiny, matky malé Cosetty. Jak kvůli dcerce dřela, aby vydělala nějakou korunu, později se živila prostitucí a pak prodávala všechno, co na ní bylo ještě cenného. Strašný život.
    Pak se mi ještě vybavil starý román Děti Zuzany Čenkové, která už ze zoufalství chtěla své děti prodat, protože je nemohla uživit.
    A nakonec se mi vybavila jedná krátká zpráva o ženě, která zabila sebe i své tři děti, protože už nemohla dál, byla bez práce, nemohla je uživit a zřejmě pro ni představa, že by o své děti přišla jejich rozstrkáním do děcáků, byla nepřijatelná. Těžko říct. Zoufalí lidé dělají zoufalé věci.
    A politici bez srdce, zato s tučnými konty, byli, jsou a budou též, bohužel.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji moc, že jsi zmínila tyto příběhy. Román Děti neznám, ale určitě se po něm poohlédnu. Jak říkáš, zoufalí lidé dělají zoufalé věci- to je smutná pravda a ze srdce si přeji, aby těch lidí bylo co nejmíň.

      Vymazat

Děkuji za komentář :) Přeji krásný zbytek dne!