Recenze: Bůh pláče potichu - Hana Repová

Tam, kde láska zanechává slzy, přátelství dokáže vyčarovat úsměv na rtech. Dvojdílný román Bůh pláče potichu vypráví příběh o lásce, přátelství, smutku, ztrátě a hledání štěstí. Pokud máte rádi krásné, procítěné, oddechové čtení, tuto knihu si určitě zamilujete!

Během čtení poznáváme osudy čtyř přátel. Setkáváme se s Everettem a Annou, které rozdělila ztráta milované dcery. Everett Annu ze dne na den opustil, nechal ji samotnou s jejím smutkem a bolestí v srdci. Postupně se dozvídáme, co se stalo, a jak se každý z nich se smrti dcery vyrovnával po svém. Naštěstí Anna měla po boku svoji věrnou přítelkyni Stelu, která ji nikdy nenechala ve štychu a byla ji oporou v těžkých chvílích. Posledním hlavním hrdinou je Everettův kamarád Philip, kterého Stela nesnáší. Jenže jednoho dne osud opět proplete všechny čtyři životy dohromady a na řadu přijdou i nečekané city. Jejich přátelství je vystaveno těžké zkoušce. Realita je totiž mnohdy jiná, než bychom si přáli. Hlavní hrdinové musí čelit nemoci, strachu, zklamání a nedorozuměním, která nás učí, že někdy je lepší tomu druhému prostě věřit.

Cítím se jako ztroskotanec na poušti, který dlouho hledal kapku vody, a když už téměř ztratil naději, našel pramen.

Knihu jsem přečetla jedním dechem. Byla krásná, dojemná, procítěná. Po thrillerech, které obvykle čtu, to bylo velmi příjemné a oddechové čtení. Příběh byl o životě, o lidech jako jsme my. Pohladil mě na duši, připomněl mi, jak velkou moc má láska a přátelství. Když jsem začala číst, byla jsem opravdu velmi příjemně překvapena. Nečekala jsem, že se mi to bude tak líbit. Bohužel později během čtení jsem chvílemi byla lehce zklamaná. V některých situacích na mě hlavní postavy působily trochu hloupě. Vím, že my dospělí se někdy chováme jako malé děti, ale stejně mi přišlo, že tohle bylo místy až moc. Je to kniha spíš o pocitech hlavních hrdinů, o tom co prožívají a jak se s tím vyrovnávají. Autorka nezachází v dějové linii příliš do hloubky, a soustředí se víc na reakce lidi a jejich pocity než na to, co se tam stalo. Bylo to popsané opravdu hezky, takže mi jednoduchý děj rozhodně nevadil. Jen asi v polovině knihy jsem se místy trochu nudila a přišlo mi, že je v knize několik situací, které by tam nemusely být, protože příběh nijak neobohatily a přišly mi zbytečné. Ale kdo ví, možná se k ním autorka vrátí ve druhém dílu.

Měla pocit, že ji Bůh vyslyšel a přišlo mu jí líto. Na chvíli se jí zdálo, že uslyšela tichý vzlyk. Přicházel z dálky a Anna by odpřisáhla, že ho slyšela. Natahovala uši, ale marně. Vzpomněla si na slova, která ji řekla Evelyn poté, co se to s Laurou stalo. Koho Bůh miluje, toho s křížem navštěvuje. A pak potichu pláče... 

Když jsem sáhla po téhle knize, čekala jsem trochu něco jiného. Musím však říct, že mě autorka příjemně překvapila, a ačkoliv tam byly části, které se mi nelíbily, jako například chování hlavních hrdinů v některých situacích nebo místy trochu nudnější děj, celkově musím knihu hodnotit kladně. Četla se příjemně, v příběhu jsem našla pár hlubších myšlenek, u kterých jsem se na chvilku zastavila a mohla o nich přemýšlet. Čtení mě bavilo, stránky rychle ubíhaly, a musím říct, že jsem moc zvědavá na další díl. Mám totiž docela vysoké očekávání a doufám, že po přečtení druhé části příběhu se i na tu první budu moct podívat zase v trochu jiném světle. A třeba se ukáže, že pasáže, co mi přišly zbytečné, budou mít nějaký zajímavý dovětek ve druhém díle. Uvidíme... 

HODNOCENÍ:

Kniha – 4/5 - krásný, emocionální příběh o životě a síle přátelství. Místy jsem se malinko nudila, proto dávám pouze čtyři hvězdičky. Každopádně knihu můžu s čistým svědomím doporučit každému, kdo má rád romantické, lehce smutné příběhy o lidech jako jsme my. 

Obálka- 5/5 - říká se, že v jednoduchosti je krásna, a v případě této knihy je to rozhodně pravda! Obálka na mě působí jemně, romanticky, trochu vesele a trochu melancholicky. Už na první pohled je vidět, že kniha hraje na pocity, a to se mi moc líbí!

Za poskytnutí výtisku k recenzi děkuji Knihy Dobrovský.