Ztracená v myšlenkách

Je večer a já přemýšlím...O životě a smrti, o lásce a zklamání, o všem co se v posledních dvou měsících stalo. Prohledávám články na svém předchozím blogu a stěhuji je sem. Protože je chci mít pohromadě, protože to jsou důležité myšlenky, protože mi na nich záleží. Protože je v nich kousek mě. Nemůžu je jen tak zahodit a zapomenout je. Musí být pohromadě s ostatními.
Článek, který si za chvíli přečtete jsem psala 30. srpna 2015 roku. Přesně před rokem. (Mě samotnou to teď překvapilo, doteď jsem to netušila) A přesně dnes mám úplně stejné pocity jako tehdy. Nevím, jestli je to náhoda, nebo ne? Já vlastně ani nevím, jestli na náhody věřím. Vím jen, že v tom článku je velký kus pravdy a velký kus mého srdce.  

Závislost

Děsí mě dnešní děti. Děsí mě dnešní doba. Děsí mě budoucnost tohoto světa.
Když jsem byla malá, ráda jsem si hrála venku, blbla na kole. Domů jsem se vracela sice s odřenými koleny, ale šťastná. Dělala jsem si loďky z různých kusů dřeva, vařila polévku s hlíny a sbírala různé brouky do kyblíku. Připravovala jsem jim podestýlku s hlíny, trávy a kamínků a pak je hodinami pozorovala. Jednou se nám na zahradě zabydlely žáby a já jim udělala bazén z velkého kelímku. A věřte nebo ne, ony tam opravdu chodily plavat! Byly to opravdu šťastné okamžiky mého života.
Doma jsme měli jeden počítač, na který jsme mohly se sestrou jen na hodinku denně, někdy ani to ne. Ale bylo to fajn. Svůj první mobil jsem dostala sice brzy, ale bylo to proto, že jsem chodila sama domů. Rodiče mi vysvětlili-zmáčkneš dlouze 2, voláš taťkovi. Zmáčkneš 3, voláš mamce.
Pak jsem se postupně naučila další skvělé funkce, jako nahrávání zvuku, nebo změna tapety. To bylo prakticky všechno, co můj mobil dokázal. Kliknout na ikonku internetu jsem nesměla, protože by se rodiče nedoplatili....

Nové knižní přírustky

Hory, svěží ranní vzduch, hlava v oblacím. Přesně tak vypadala moje dovolená v Krkonoších.
Práce, starosti, všechno šlo stranou. Jenomže, jak už to dovolené mají ve zvyku, z ničeho nic, bez upozornění skončila. Zůstaly jen slabé vzpomínky a pár fotek.
Naštěstí mi návrat do reality usnadnil krásný balíček, který na mě čekal v Zásilkovně.
Před odjezdem jsem si totiž objednala několik skvělých knih na bux.cz

Pokud už dlouho toužíte po krásné knize, ale štěstěna vám nepřeje, brigáda nevyšla, jedna kapsa prázdná, druhá děravá, NEZOUFEJTE! Mám totiž pro vás pár tipů na knihy opravdu za pár kaček! 

Zamčená ústa

Žijeme v době, kdy se každý druhý pár rozchází. Rodiče se rozvádějí, hádají se o majetek o to, s kým budou bydlet děti. Říkají, že je to pro jejich dobro, ale není to pravda. Děti tím trpí. Víc, než si dokážeme představit. Máte krásné šťastné děti a jednoho dne jim oznámíte: Budeme se rozvádět. Ať se snažíte sebevíc, tohle nejde říct normálně, jemně. Tohle nejde vysvětlit...Dítěti tím ublížíte, vezmete mu tím jistotu, radost, štěstí a především rodinu. Změníte mu život. Tohle už nepůjde vrátit zpátky. Bohužel v mnoha případech chyba je v tom, že partneři spolu neumějí mluvit. Nenaučili se věřit si ve všem a každý problém spolu řešit. Mnohdy raději mlčí, v hloubi duše nadávají na toho druhého. Zlo se v nich kumuluje, roste a když vybuchne, je pozdě něco řešit.

Možná jste mladí, a teprve poznáváte první lásku. Možná jste už zasnoubení. V každém případě spolu mluvte. Popovídejte si o všem, co máte rádi,a co naopak nesnášíte. Mluvte o své minulosti, o tom, co čekáte od partnera a od vašeho společného života. Mluvte o dětech, o tom jak budete slavit Vánoce a podobně. Věřte mi, není to blbost. Vyhnete se tak nepříjemným hádkám a zklamání. Každý jste totiž z jiné rodiny, jinak vychovaný. To, co u vás v rodině bylo normální, u vašeho partnera být nemuselo. Poznávejte se. Nemusí to být nepříjemné rozhovory. Můžete si otevřít vínko, udělat dobrou večeři a probrat všechno v klidu a pohodě. A pokud to nejde, pokud to váš partner nerespektuje, vážně popřemýšlejte, jestli je to opravdu ten pravý. Pokud spolu neumíte mluvit teď, co bude pak? 

Jestli vás zajímá, jaké otázky je dobré před svatbou probrat, zanechte komentář a napíšu o tom pro vás článek.

Báseň o citech

Tuto báseň jsem napsala v roce 2014. Dnes, když se dívám na to, co se ve světě děje, přijde mi, že je ještě víc aktuální. Lidé se vraždí, řešíme uprchlickou krizi, teroristé útočí a Zeman dělá barikády na Hradě. A není tu nikdo, kdo by se pomodlil, kdo by chtěl něco změnit, kdo by si našel čas udělat něco pro druhého člověka. Nemusíte posílat milióny na něčí účet. Můžete pomáhat svým blízkým, rodině, koupit bezdomovci čaj, nebo poslat oblečení na charitu. Podívejme se pravdě do očí - ani ten úsměv nic nestojí, a přesto je tak těžké ho někomu věnovat. Zkuste si odpovědět na dvě otázky:

• Kdy jste naposledy udělali něco pro druhého člověka (z vlastní vůle) ?
• Kdy jste naposledy udělali něco pro člověka, kterého neznáte? 

Můj knižní příběh

Každý z nás je jiný. Lišíme se vzhledem, věkem, barvou kůže, ale také tím, co máme rádi. Jsou lidé, kteří čtení milují, jsou takoví, kterým to nevadí, ale najdou se tu i ti, kterým se při pohledu na knihu vybaví jen špatné vzpomínky na školu a povinnou četbu. Přesto ani jeden z nás není horší nebo lepší.
Často se mi stává, že slyším, že ti, co nečtou jsou hloupí,omezení nebo naopak, že čtenáři jsou uzavření ve svých knihách a neznají normální život. Proč se musíme pořád srovnávat s ostatními a myslet si, že když někdo není jako já, tak je hned horší? Každý z nás je výjimečný. To si pamatujte.

Sebevražedný oddíl - Recenze

Zdroj CSFD

Akční / Dobrodružný / Fantasy / Sci-Fi / Thriller / Komedie
USA, 2016, 123 min

Režie: David Ayer
Předloha: John Ostrander (komiks)
Scénář: David Ayer
Kamera: Roman Vasyanov
Hudba: Steven Price
Hrají: Will Smith, Jared Leto, Margot Robbie a další

Co se stane když posbíráte nejhorší vrahy a padouchy na celém světě, dáte jim do rukou nejlepší zbraně a pošlete je zachránit svět? 

Vzpomínky na dětství

 

Vzpomínky na dětství, jsou jako křišťálová studna uvnitř vyprahlé pouště. 

Dřív nebo později si každý z nás rád zavzpomíná na oblíbené chvíle z dětství. Každý má totiž takový okamžik, na který nechce nikdy zapomenout. Ať už je to první návštěva ZOO, první dovolená u moře nebo obyčejné vaření polévky z trávy a hlíny, jsou to okamžiky, které vám nikdo nevezme.
Nezapomínejme na ně!

Dneska jsem si pro vás připravila ukázku obrázků, které jsem sice kreslila už dávno, ale vzpomínám si ně stejně jako na mnoho skvělých okamžiků z mého dětství. Jsou to obyčejné rychle kresby tužkou, ale přesto je mám moc ráda. Mají v sobě něco pozitivního, nějakou tu vzpomínku na dětství, bezstarostný život plný pohádek a hraní.

A co vy? Jaké jsou vaše nejkrásnější vzpomínky na dětství? Pochlubte se, ráda si je přečtu :) 

Červenec s knihou

Konečně začaly prázdniny a já se mohla pustit do čtení. V červenci jsem chtěla dohnat všechno, co jsem během roku nestihla. Ti, kteří četli můj předchozí článek Červen s knihou si jistě pamatují, že to byl hodně špatný měsíc a nepřečetla jsem ani jednu knihu. Tentokrát jsem se ale snažila a přečetla toho docela dost :)

Přečtené knihy: 7 
První kniha, kterou jsem přečetla byla Pí a jeho život. Četla jsem ji v polštině, a jak jste si mohli přečíst v recenzi, hodně mě překvapila. Potom jsem si vzala knihu Konec řetězce, kterou jsem vyhrála minulý měsíc v soutěži (viz Červen s knihou). Pak jsem si chtěla opět přečíst něco polsky a sáhla po Dom zbrodni (česky Hadí doupě), krásnou oddechovou detektivku od Agathy Christie. Ještě jsem zůstala u detektivek, ale posunula se trochu výš na sever s knihou Sněhulák. U té mě docela mrazilo, takže jsem si pak musela dát trochu oddech a změnit prostředí a vlastně i dobu. K tomu
se mi ideálně hodila klasika Velký Gatsby, u které jsem si naprosto zamilovala obálku!
Mezitím jsem si v knihovně půjčila Čapka. Bílou nemoc jsem přečetla jedním dechem a už se vrhala na další knížku. Tou poslední byla Farma. Kniha, která ve mně zanechala zvláštní pocit...Ale o tom se víc dočtete v recenzi, pokud mi čas dovolí ji napsat.