Recenze: Hraj mrtvého - Julia Heaberlin

Říkáte si někdy, že váš život je nudný? Chtěli byste se jednou probudit v kůži někoho jiného, s jinými rodiči, s jinou minulostí a s novou budoucností? Nikdy nevíte, co se může stát. Tommie McCloud byla obyčejná žena, jako vy. Měla rodinu, přátele, práci, která ji bavila. Jednoho dne však obdržela dopis, který jí obrátil život vzhůru nohama.

  „Milá Tommie... Většinu svého života tě hledám. Jsem přesvědčená, že jsi má dcera." 

V květnu jsem přečetla autorčinu druhou knihu Papíroví duchové, která se mi hrozně líbila, měla originální námět, byla vtipná, zajímavá, dechberoucí a napínavá. Proto, když jsem viděla, že u nás vyšla třetí kniha autorky, neváhala jsem. Anotace vypadala velmi zajímavě, opět jsem měla pocit, že tenhle příběh bude naprosto originální a strhující. Dívka, která se jednoho dne dozví, že pravděpodobně její život je jedna velká lež. Milující rodiče jsou možná její únosci. Ocitá se tváři v tvář hrůzné minulosti. Co má obyčejná farmářská dívka společného s únosem malé holčičky? Jak do toho zapadá vražda rodiny v Chicagu? Kdo je podivný stalker, který ji pronásleduje a pravděpodobně se ji snaží umlčet. Jakou pravdu by mohla po letech odhalit?

Vánoce v ohrožení

Dnešním článkem bych chtěla upozornit na změny, jaké nastávají v naší společnosti. Kdysi Vánoce byly symbolem víry a lásky. Dnes je to všechno jen komerční záležitost...tedy ve většině případů. Pohlédněme tedy na životy několika generací a uvědomme si, která rodina se nejvíc podobá té naši ? Ještě můžeme něco změnit. Vždyť Vánoce jsou Svátky lásky a rodinné pohody…

První svíčka na vánočním věnci ozářila tmavou místnost. Spatřil jsem rodinu, která seděla u stolu a vyprávěla si různé příběhy. Babička pletla svetr, dědeček vzpomínal na Vánoce svého mládi, děti seděly rodičům na klíně a vesele se smály. V pozadí tiše hrály koledy a bylo slyšet praskání ohně v krbu. Ve vzduchu bylo cítit něco zvláštního. Někdo by možná řekl, že je to kouzlo blížících se Vánoc, ale já jsem věděl, že to něco je láska.

Druhá svíčka na vánočním věnci ozářila místnost, ve které jsem spatřil rodinu sedící u stolu.
Babička s dědečkem četli noviny, rodiče pili svařené víno a děti si kreslily stromeček. Všichni vypadali spokojeně. Zdálo se mi, že jsem otce a matku už někde viděl. Teprve později jsem si uvědomil, že oni byli těmi veselými dětmi, se kterými jsem se setkal před tolika lety v obývacím pokoji přeplněném láskou.

Třetí svíčka na vánočním věnci se marně snažila zvítězit nad mocnou elektřinou.
V rádiu hráli Jingle Bells, maminka s tatínkem seděli u stolu a připravovali seznam předvánočních nákupů. Děti se dívaly na Mrazíka. Taková normální rodinná pohoda. A nebo ne ? Kde vlastně byli dědeček s babičkou ?? Smutně jsem pohlédl na svět. Babička umřela a dědeček byl sám v domově důchodců, protože rodina neměla čas se o něho starat.

Čtvrtá svíčka na vánočním věnci nesvítila. Tatínek sháněl poslední dárky přes internet. Maminka zatím objednávala vánoční cukroví a rozčíleně běhala po domě a snažila se dělat něco, jako poslední úklid. Děti v obývacím pokoji se hádaly o tablet. Nikdo z rodiny si nevšiml, že je poslední adventní neděle. Ve vzduchu jsem cítil divnou mrzutou atmosféru. Něco tady chybělo...že by láska ??

Slzy, pot a láska navždy!

Krásný den všem!

Je to už nějaký ten měsíc co jste si na blogu mohli přečíst článek Když vám Bůh dá skvělého muže... 
Psala jsem v něm o Boží lásce a mých zásnubách. A jelikož to byl ten nejkrásnější a zároveň nejbláznivější den v mém životě, rozhodla jsem se mu věnovat ještě jeden článek. Měla to být parodie, nadsázka, legrace založená na skutečných událostech. Žádný romantický doják. Jenže...

Čekám na Tebe...

Tehdy jsi přišel do mého života, poblouznil mě a odešel pryč. Minuty, hodiny, dny...Sedávala jsem u okna, vyhlížela tě. Čekala. Zvedala jsem se ze židle při každém štěknutí psa, při každém podivném zvuku, který mohl znamenat, že jsi zpět. Čekala jsem, slzy se kutálely po mé tváří. To zvládnu - utěšovala jsem se - Není to na dlouho.

Je večer. Sedím u okna, slunce pomalu zapadá. Venku štěká pes. Ale ty - nepřicházíš. Je to už pět let.

Věřím Mu!

Cítíte se někdy sami? Máte pocit, že i když svět okolo vás běží dál, vy stojíte na místě  a nemůžete se hnout? Máte strach, že vás nikdo nemá rád? Žal, smutek a pláč. Vy proti celému světu. Chci vás dnes povzbudit! Nebojte se! Je tady Někdo, kdo vás miluje! I kdyby se všichni otočili proti vám, On vás nepřestane milovat!

Kdo jsi?

Pane já jsem jen sirotek. Kdyby mě někdo miloval jako vy, byla bych nejšťastnějším člověkem na světě. Protože láska je to, co potřebuje každý z nás. Jsem sama. Nemám rodinu. Nemám komu bych na rameni plakala. Proto musím být silná. Jít si za svým cílem. Protože jinak by mě pošlapali. Zničili.

Pane, copak já jsem horší? Podívejte se na mě! Jsem jiná, jsem špatná? Jsem odpad, protože nemám rodiče?! Copak tohle je karta odsouzení? Říká se, že existuje rovnoprávnost. Tak proč se na mě všichni dívají jako na něco bezcenného?

Já se ale nebojím. V mém srdci je pokoj. Jednoho dne přišel On a řekl : Jsi mým dítětem a já tě budu navždy milovat...

Věřím Mu!

Poslední cesta kapkami deště

Recenze: Medicejští, Muž u moci - Matteo Strukul

Druhý díl trilogie Medicejští vás zavede do krásné renezanční Florencie v 15. století. Po smrti Piera se k moci dostává jeho starší syn Lorenzo Medicejský nazýván Nádherný. Ze dne na den se jeho život změní. Musí se věnovat vládě, zapomenout na svoji velkou životní lásku Lucrezii Donatiovou, vyhovět přání své matky a sňatkem s Claricii Orsiniovou posílit spojenectví s mocnou římskou rodinou. Doba je zlá a nepřátelé spojí své síly, aby zničili nejmocnější rodinu ve Florencii. Co všechno bude muset Lorenzo podstoupit, aby si udržel vládu? 

Matteo Strukul je italský autor historických románů, a musím říct, že píše neuvěřitelně! Vytváří krásné a velmi realistické zápletky. Dává si velmi záležet na podrobné rekonstrukci historického kontextu, dějiny Florencie a rodu Medicejských popisuje opravdu do sebemenších detailů. Při čtení máte pocit, jako byste tam byli, stáli vedle Lorenza a vnímali všechny těžkosti jeho srdce. Společně s ním se musíte rozhodnout, zda dáte přednost vládě nebo lásce a přátelství. A není to vůbec lehké, protože ať se rozhodnete jakkoli, vždy něco ztratíte. Než jsem knihu vzala poprvé do ruky, netušila jsem, že se jedná o trilogii. Začala jsem tedy druhým dílem, ale nevadilo mi to, jelikož jsem příběh slavné rodiny znala už před tím. Pokud vás tato kniha láká, ale zatím nic o dějinách Florencie nevíte, doporučuji začít prvním dílem. I když je příběh napsaný opravdu velmi poutavě, objevuje se tam mnoho postav, italských jmen a rodů, a čtenář, který o této době neví nic, se může rychle ztratit.

Recenze: Papíroví duchové - Julia Heaberlin

Podivná dvojice putující divočinou tajemného Texasu. Otec a dcera? Sériový vrah a příští oběť nebo vyšinutá dívka toužící po pomstě a nevinný stařec trpící demenci? Kdo se skrývá za maskou slavného fotografa? Vstupte do světa hlavní hrdinky, odtáhněte záclonu lží a přetvářek a pohlédněte do očí papírovým duchům, kteří vám pomohou odhalit pravdu o vraždách mladých dívek z fotografií.

Ve dvanácti letech přišla o svoji sestru Ráchel. Ta jednoho dne nasedla na kolo a už se nikdy nevrátila. Nikdo ji neviděl. Tělo nenašli. Jakoby se po ní slehla zem. Hlavní hrdinka, jejíž jméno se dozvídáme až na konci knihy, je přesvědčená, že její sestru někdo zabil. Rozhodne se zjistit pravdu na vlastní pěst. Léta pátrá po vrahovi, a stopy ji nakonec zavedou do ústavu pro lidi postižené demenci, kde bydlí slavný fotograf Carl Louis Feldman. Žena je přesvědčena, že právě on je sériovým vrahem, který má na svědomí nejen smrt její sestry, ale také několika dalších dívek. Vydává se za jeho dceru a pod záminkou rodinného výletu ho bere s sebou na dlouhé putování po místech, kde došlo k vraždám. Doufá, že si cestou Carl vzpomene na ohavné činy, kterých se dopustil a přizná, že zavraždil její sestru. Jenže co se stane pak? Uvědomuje si tato žena, jak obrovské riziko podstupuje, pokud je tento muž opravdu vrahem? V texaské divočině se pomoci nedovolá. Jenže touha po odhalení pravdy a odplatě je příliš silná…

Recenze: První život - Gena Showalter

Říše bojují o lidské duše, rodiče posílají neposlušné děti do ústavu proslulého hrubým násilím, lidé si musí zvolit, kde chtějí žít svůj druhý život. Dvě možnosti, jedna volba, která nejde vrátit. Vítejte ve světě Tenley Lockwoodové!

Život na Zemi je pouhá zkouška, opravdový život začíná po smrti. Každý člověk si musí vybrat jednu říši, ve které bude žít, až umře.  Myriad znamená život ve tmě. Slibuje celou řadu výhod, bohatství, kariéru a osobní prospěch. Troika je světlo, řád a rodina. Cení si pravdu a odpuštění. Většina lidí, už dávno ví, kde stráví svůj druhý život. Jsou však i takoví, kteří se doposud nemohou rozhodnout. Říká se jim nezapsaní.  K těm patří také hlavní hrdinka knihy Tenley, přezdívaná Desítka.  Nechtěla přijmout fakt, že první život nic neznamená. Nedovolila rodičům, aby rozhodovali o tom, kde bude žít po smrti. Chtěla jít svou vlastní cestou, za hlasem svého srdce a rozhodnout se správně. Pro její rodiče to bylo nepochopitelné. Měli smlouvu s Myriadem, a pokud se jejich dcera v této říši nezapíše, přijdou o všechno. Touha po penězích zvítězila nad láskou k Tenley. Poslali dívku to Prynnu – ústavu, kde jí pomohou si uvědomit, co je pro ni nejlepší, tedy přinutí ji zapsat se k Myriadu. Ředitel ústavu Vans miluje násilí a nebojí se použít ty nejkrutější donucovací prostředky. Hlídači mají povoleno děti týrat hlady, ponižovat a mučit…

Ulice Nezájem

Zemřel, abys ty mohl žít!

Vysněné volno, vůně beránka, hodně jídla. Konečně si můžeme sednout v teple domova a odpočinout. On nemohl. Nikdy si neudělal volno. Protože pořád myslel na nás. Uzdravoval, staral se o nás a NIKDY NEŘEKL NE!Tak proč my si na něho ani nevzpomeneme? Proč zapomínáme na pravou podstatu Velikonoc?

Možná, že to nevíš, možná ti to nikdo neřekl. Možná jsi o Velikonocích sám, trápíš se a myslíš, že svět je nespravedlivý. Pamatuj! Nikdy nejsi sám. On je pořád s tebou. Jmenuje se Ježíš a MILUJE TĚ. Z té veliké lásky byl ochoten za tebe zemřít. Mučili ho, bili, bylo jim jedno, že už nemá sílu, že je unavený a skrvácený. Vzali velké hřebíky a přitloukli ho na kříž!

Ježíš umřel, aby ty i já jsme mohli žít. Vzal na sebe všechno zlo a všechen hřích. Svoji krví smyl to, za co se tolik stydíš. Víš, že děláš špatné věci. Víš, že hřešíš. Nejsi dokonalý. Je tu ale někdo, kdo dokonalý je. Někdo, kdo nepočítá tvé chyby, protože Tě miluje! Měl jsi zemřít. Měl jsi trpět stejně jako On. Jeho láska tě však osvobodila. Už se nemusíš bát. Ježíš zemřel, aby ty jsi mohl mít život věčný !

Možná v Něho nevěříš, možná pro tebe nic neznamená. Ty ale pro Něho znamenáš hodně!! Každý den na Tebe čeká. Čeká, aby tě mohl obejmout, aby ti mohl říct, jak moc tě miluje. On tě zná a bude znát, přestože ty nechceš znát Jeho.

Můžeš Ho odmítnout, ale než to uděláš, odpověz si na otázku : Jsi hoden odpuštění a lásky? To, co jsi udělal nebylo správné a ty to víš. Přesto ti Bůh skrze Ježíše Krista chce odpustit. Chce tě zbavit té tíhy. Opravdu mu to nechceš dovolit?

Vzpomeň si o Velikonocích, co pro tebe Ježíš udělal. Neříkej sám sobě, že mu nechceš dát šanci. Raději popřemýšlej o tom, proč tomu tak je. Proč nechceš svěřit svůj život někomu, kdo byl ochoten za tebe zemřít?

Když vám Bůh dá skvělého muže...

Drazí čtenáři,

stalo se vám někdy, že jste se o něco modlili, ale Bůh vás neposlouchal? Toužili jste někdy po něčem, ale On vám to nesplnil?
Říká se, že Bůh je dobrý, že Bůh vyslyší naše modlitby...Ale není to pravda! Dovolte mi, abych vám dnes vyprávěla o lásce, zlomeném srdci a Bohu, který přihlížel mému  neštěstí. 

Před lety jsem byla mladá středoškolačka, naivně zamilovaná do kluka ze staršího ročníku. Byli jsme kamarádi, ale myslím, že jsme oba chtěli něco víc. Tak to alespoň vypadalo. Modlila jsem se k Bohu, a On mi dovolil trávit s tím klukem čas, prožít výjimečné okamžiky, každý den mi dával naději, že by z toho mohlo něco být. Modlila jsem se a modlila. Dva roky. Celé dva roky Bůh přihlížel mému neštěstí. Díval se, jak se trápím a mlčel.  

Recenze: Nejbohatší poustevník - Doughlas Batchelor, Marylin Tooker

Máte někdy pocit, že vás Bůh opustil, že nic nemá smysl? Ztratili jste se na stezce vlastního života nebo jste změnili směr a vydali se úplně špatnou cestou? Máte pocit, že jste k ničemu, nic jste nedokázali, jste sami a nemáte pro co žít? Nebojte se, jen věřte! Bůh není účetní, nezapisuje si všechny vaše chyby, nedívá se na vás skrze všechno zlo, které jste napáchali. Bůh je milující otec, volá vás a čeká s otevřenou náručí.

Stále tomu nemůžete uvěřit? Mám pro vás tedy krásné svědectví v knize Nejbohatší poustevník, která vypráví skutečný životní příběh Dougha Batchelora. V 16 letech mohl mít všechno, co si jen lze za peníze koupit. Přesto se nikdy necítil šťastný. Špatně se učil, často musel měnit školu. Byl náctiletým chlapcem, když si uvědomil, že nemá pro co žít. Měl rodinu, ale přesto byl sám, cítil se opuštěný, utlačovaný, k ničemu. Bral drogy, kradl, byl ve vězení. Přemýšlel o sebevraždě. Jednoho dne udělal radikální rozhodnutí a utekl od civilizace. Své útočiště našel v horách v Kalifornii. Teprve tam se začal cítit volně. Žil jako poustevník a nechybělo mu nic. Jednoho dne ze zvědavosti otevřel starou zaprášenou knihu, kterou kdosi nechal v jeskyni. Byla to Bible...od toho dne se v jeho životě začaly dít neuvěřitelné věci...

Moje malé zmrtvýchvstání

Je sobota dopoledne a já s překvapením zjišťuji, že to opravdu chci. Moje srdce tluče, prsty nedočkavě tančí po klávesnici a na monitoru se objevují první řádky. Píšu a je to jako sen. Vracím se v čase do listopadu, kdy jsem napsala poslední článek na tomto blogu. Psaní je moje vášeň, moje malá radost, na kterou bohužel mám hrozně málo času. Ptáte se proč dnes? Proč jsem si vybrala to kouzelné datum 3.3 abych napsala článek o svém zmrtvýchvstání? Ačkoliv jsem to neplánovala, možná mi symbolika toho čísla přinese štěstí. 

• Trojka znamená počátek, průběh a závěr, zrození. Odpovídá indoevropskému třídění času na minulost, přítomnost
  a budoucnost. Tímto bych vám chtěla říct, že můj blog byl, je a BUDE! Vím, že poslední dobou jsem trpěla totální blogovou prokrastinaci, místo psaní jsem se věnovala práci, škole, zkouškám, rodině, rekonstrukci bytu a jiným věcem, kvůli kterým jsem svůj blog zanedbávala, ale to se teď změní! ( Upozornění! Když Anie říká, že něco změní tak jí to většinou vydrží tak týden...ale naděje tu je přeci vždycky)
• Trojka označuje rodinu - otce, matku a dítě. Přiznám se, že zatím neplánuji být matkou, ale přeci jen něco se v mém životě změnilo, ale o tom podrobněji napíšu v jednom z článků ;)  Každopádně se můžete těšit na pokračování seriálu Mluvit, ptát se milovat, ale to není všechno! Chystám pro vás ještě další dva seriálová překvapení. Jste zvědaví, buďte trpěliví, v pravou chvíli se všechno dozvíte ;)
• Trojka symbolizuje také úžasnou Svatou Trojici, o které samozřejmě taky budu hodně psát! Chtěla bych společně s Vámi číst Písmo a připravit pro Vás vždy nějaké krátké zamyšlení.

Abych to shrnula, čekají vás články o vztazích, rodině, lásce, Bohu ale také oblíbené recenze, hudební články apod. Musíte mě omluvit, ale úplně jsem zrušila můj starý blog, a jelikož jsem v něm měla velký kus sebe, chci velkou část článků přestěhovat sem. To znamená, že opravdu se můžete těšit na to, že opět to tu bude žít, ale jelikož toho času mám málo počítejte s tím, že na jeden nový článek tu budou tři staré. Nedá se nic dělat, ale můj život je teď velice pestrý a musím se věnovat hodně věcem najednou. Chci rozjet blog, ale bez toho starého se to neobejde ;) Děkuji Vám za pochopení a těším se na Vás zase příště! 

Krásnou sobotu <3