Recenze: Ostrov - Sigríður Hagalín Björnsdóttir

Včera byli spokojení a šťastní, dnes bojují o život. Kniha Ostrov ukazuje život na Islandu po tom, co ztratil kontakt se zbytkem světa. Nikdo neví, co se děje, lidé mají strach, jsou izolování. Hospodářství se hroutí. Islanďané se musí postavit na vlastní nohy. Jinak zemřou. Všude panuje chaos, lidé se mění ve zvířata. Co všechno jsou schopní udělat, jen aby zachránili sami sebe? 

Energie, technologie, jídlo, pití - to vše je pro nás samozřejmostí. Běžně nepřemýšlíme o tom, co by se stalo, kdyby to všechno ze dne na den zmizelo. V knize Ostrov se to stalo. Jednoho krásného dne Island ztratil spojení se světem. Lidé zůstali uvěznění na ostrově, pouze se zásobami, které tam byly. Museli se vzchopit, začít spolupracovat, chovat dobytek, pěstovat zeleninu. Lidé z měst se museli přestěhovat na vesnice a stát se zemědělci. Jenže jak dlouho je možné vyžít pouze z vlastních zásob? Postupem času dochází palivo a úroda není tak velká, aby uživila všechny. Lidé hladovějí, snaží se všechen svůj majetek vyměňovat za jídlo. Chybí léky, lidé umírají na obyčejnou chřipku nebo průjem. Všude je cítit strach a bezmoc. Civilizace se hroutí. Společnost se chová jako zvířata, bojuje o holý život, uchyluje se k násilí, jen aby si mohla naplnit břicho. Každý chce přežít, jenže to je nereálné. Politici se snaží lidí uklidnit falešnými zprávami, zamlčují důležitá fakta. Jídla je málo, ale vždycky se najde nějaké řešení...

,,Ale časy se mění," podotkne Leif. ,,Vidíme to i na pohotovosti. Čím dál víc pacientů má zranění způsobená násilím. Brutální znásilnění, organizované útoky namířené většinou proti určitým skupinám - turistům, muslimům, lidem zahraničního původu." ,,O čem to mluvíš?" zvolá Hjalti pohoršeně. ,,Organizované útoky? Nepřeskočilo ti? O ničem takovém na Ministerstvu nic nevíme. A kdyby se to dělo, muselo by se to k nám donést, nemyslíš?" 

Obálka je uvnitř opravdu nádherná

Kniha ilustruje děsivý obraz rozpadající se společnosti. To, co se stalo na Islandu bylo smyšlené, ale jsem si jistá, že přesně tak, by to vypadalo. Člověk si ani neuvědomuje, jak moc jeho život závisí na tom, co dělají jiní. Každý stát je závislý na tom druhém, všichni jsme propojeni a když se spojení přeruší, je jasné, že dřív nebo později se všechno zhroutí. Příběh je velmi reálný, autorka má promyšlené každé slovo, přesně ví, jak čtenáři vyrazit dech. Kniha vás nutí k přemýšlení. Katastrofický děj se proplétá s popisem těžkých mezilidských vztahů. Přijít o všechno je jednodušší než se zdá. Jeden den máte skvělou práci, domov, milující rodinu a další den je vše pryč. Zůstanete sami a musíte bojovat o přežití. Jste vystavení ponižování, násilí, jen proto, že chcete ochránit své nejbližší, chcete jim zajistit alespoň trochu pohodový a šťastný život. Téma knihy mě opravdu velmi zaujalo, hlavně tím, že si uvědomuji, že tahle fikce by se kdykoliv mohla změnit v realitu.

Výjimečně se stane něco, co stmelí celé lidstvo, propojí osudy všech, jako by sebou zemská přitažlivost trhla a svět se na okamžik zmenšil, přiblížil, a každý jednotlivý člověk si pak pamatuje, kde byl, když se to událo nebo když se o tom dozvěděl. A někdy se svět zmenší natolik, že je z něj jenom jeden člověk. Jedna drobná lidská bytost v opuštěném zálivu.

Nikdy předním jsem apokalyptickou knihu nečetla. Nebo si to alespoň nepamatuji. Kniha Ostrov se mi ale hodně vryla do paměti a myslím, že se k ní ještě někdy vrátím. Přestože vypráví o tom, co se nikdy nestalo, její určité části mi jsou velmi povědomé. Rozdělování lidí na naše a cizí, přidělování potravy, izolování těch, kteří k nám ,,nepatří."I náš národ zažil něco podobného. I naší sousedé zakusili, co znamená trpět hlady, uchylovat se k násilí. Koncentrační tábory sloužily k izolování těch špatných, těch kteří v očích nacistů nebyli lidmi, nebyli hodni jíst jejích jídlo, pít jejích vodu. Podobnou myšlenku jsem viděla i v této knize. Je to hrozné. Jsme lidmi. Jenže jenom na tak dlouho, jak se nám to hodí. Milujeme své bližní, jsme tolerantní, chápaví, o nikom neřekneme křivé slovo. Jenže stačí tak málo, aby se naše srdce rozpadla. Abychom se otočili zády ke svým přátelům a rodině, soustředili se na sebe, svůj vlastní prospěch.

Novinový článek uvnitř knihy

Kniha se mi velmi líbila, a myslím, že je to jedna z těch knih, které by si měl přečíst každý. Čte se rychle a příjemně, ale přesto to není jednohubka na jeden večer. Je třeba si ji vychutnat, pochopit. Zamyslet se nad tím, co nám autorka chce říct, pozastavit se, rozhlédnout kolem sebe. Velmi se mi líbilo také uspořádání knihy. Máme zde dvě časové linie. Jsme teď a tady s hlavním hrdinou, a vracíme se v jeho vzpomínkách do minulosti. Jako zpestření se v knize objevují i výstřižky z novin. Osobně mám moc ráda tyto prvky, které přidávají knize na autentičnosti. Abych to shrnula: za mě vážně skvělá kniha, kterou můžu jen doporučit!

HODNOCENÍ:

Kniha – 5/5 – skvělá, mrazivá kniha, která se mi líbila od začátku do konce. Po přečtení máte pocit, že tímhle to nekončí. Potřebujete přemýšlet dál, připomínat si některé pasáže, vracet se v myšlenkách ke knize. Prostě super! Moc doporučuji!

Obálka- 5/5 - V minimalismu je krása a tahle obálka to je toho jasným důkazem! Cítím z ní smutek, ztrátu, samotu, izolaci...Obálka se dokonale hodí ke knize a vystihuje její děj!

Děkuji Knihy Dobrovský za poskytnutí recenzního výtisku. Knihu zakoupíte na jejich stránkách, kde naleznete také krátkou ukázku.